V obecném povědomí mu přísluší místo všestranného umělce (grafik, malíř, rytec, knihař) a samorostlé osobnosti, v níž se prolínaly vlohy umělce – myslitele s nevšedními schopnostmi zručného řemeslníka.
Váchal patří dle mého názoru k nemnoha vzácným tvůrčím osobnostem, které dokázaly rozvíjet nevšedním způsobem vlastní obrazový svět. Přesvědčivým důkazem toho může být kupříkladu kniha Šumava umírající a romantická, tištěná vlastnoručně vyrobeným písmem a již sám umělec nazval „svým velkým experimentem nových tiskařských technik“. Váchal ji vyzdobil barevnými dřevoryty, které si můžete společně s dílem Alfréda Kubína prohlédnout do 26. července v galerii Masné krámy v Plzni.
Váchal je autorem sedmnácti knih, z nichž k nejvýznamnějším pro pochopení jeho díla patří dvojdílné Paměti z let 1919 a 1920, napsané pro bibliofila Josefa Portmana z Litomyšle. Dále je to například Krvavý román, který si pro svůj režijní debut vybral v roce 1993 Jaroslav Brabec, a tak dostal tohoto nevšedního umělce do povědomí širší veřejnosti. Jeho dílo spjaté se symbolismem, expresionismem a secesí přelomu století si budeme mít možnost připomenout u příležitosti jeho 125. výročí narození v září tohoto roku.
Svoji krátkou vzpomínku zakončím tím, že J.Váchal se po svých padesátinách rozhodl ukončit uměleckou činnost a odstěhoval se se svou družkou, grafičkou Annou Mackovou, do Studeňan u Jičína, kde se tvorbě věnoval už jen sporadicky. Zemřel 10. května 1969 a je pochován na malém hřbitůvku v Radimi u Jičína.
Čtenář – reportér Ivan Nikl, Domažlice
