Masopust se na Chodsku slavil prakticky ve stejné podobě, jak jej známe z jiných koutů střední Evropy. Podobně jako řada jiných lidových zvyků vázaných na roční období a církevní kalendář spěla jeho oslava k postupnému zániku.
„Masopust byl ze své dřívější okázalosti vytlačen na okraj společenského zájmu, avšak nezanikl," vysvětluje ředitel Muzea Chodska Josef Nejdl.
V lidovém prostředí se stále udržoval zvyk tancovaček, bálů a především zabijaček, i když si málokdo uvědomoval spojitost s masopustem jako oslavou období hojnosti.
„Tak byl masopust v minulosti vnímán, protože nebyly polní práce a lidé měli čas na zábavu, navíc zimní klima bylo příznivé k delšímu uchování potravin, zejména masa, bez konzervace," pokračuje Nejdl.
Dnes máme na Chodsku masopusty trojího typu.
Prvním jsou masopusty ve vesnicích, kde chodí jen maškary s harmonikářem v průvodu. Je to podoba oslav masopustu, k níž se dospělo přirozeným vývojem.
„Nikdo již nechápe masopustní úterý jako rituálně ukončené období hojnosti. Žádný rituál se vlastně ani nekoná, masky jsou vybírány i koncipovány zcela náhodně a hlavním smyslem celé akce je zábava," vysvětluje Nejdl.
Dalším typem jsou masopusty obnovené po roce 1989, kdy se objevovala snaha o obnovení zapomenutých tradic a na mnoha místech došlo i k obnovení masopustu.
„Jedná se o lokality s kdysi německým osídlením. Návaznost na někdejší tradici tam není prakticky žádná, neboť nikdo již nedokáže zjistit, jak se masopust ´za Němců´ slavil," tvrdí ředitel.
Posledním typem je pak postřekovský masopust.
„Největší fenomén v našem regionu je uměle obnovenou záležitostí, která však dokázala znovu zlidovět. Badatelé si dlouho lámali hlavu s hlavní rituálem – oběšením Masopusta. Tato fiktivní postava se vždy pohřbívala . Zřejmě se kdysi v 60. letech takový rituál někomu líbil, bez ohledu na symboliku," myslí si Nejdl a pokračuje: „Postřekovský masopust jde dávkou tolerance považovat za přehlídku, jak by správně mohl vypadat. Neboť masky se vybírají pečlivě tak, že pranýřují aktuální společenské nešvary. V průvodu vždy uvidíme kobylu, což byl kdysi symbol plodnosti, který měl zajistit prosperitu hospodářství."
K pravému masopustu nepatří jen masky a všeobecné veselí, umocněné dobrým mokem, ale především poctivé jídlo. Kromě jitrniček, jelítek, bůčků, paštik a dalších masitých specialit si naši předkové v této hodům zasvěcené době zakládali také na sladkých dobrotách. Typické jsou masopustní šišky.
Nelze zapomenout ani na pořekadlo: Svatý Martin ukáže, co Masopust dokáže. Výsledek veselého řádění při masopustu se nemusí dostavit hned druhý den ráno v podobě kocoviny, ale může přijít v jiné podobě až za devět měsíců, tedy právě na svatého Martina.
Recept na masopustní šišky
Suroviny: 500 g mouky, 100 ml mléka, 100 g másla, 100 g cukr, 4 žloutky, sůl, vanilka, citrónová kůra
na kvásek: 250 g mouky + 200 ml mléka + 40 g droždí
Postup: Kvásek – mléko smícháme se špetkou cukru a droždím, přidáme mouku a necháme 20 minut kynout.
Těsto – vlažné mléko a rozpuštěné máslo smícháme s ostatními přísadami, přidáme kvásek a vypracujeme těsto. Necháme kynout. Pak promícháme, vytvarujeme šišky a znovu necháme kynout. Šišky osmažíme na tuku, opatrně položíme na papírovou utěrku a pak naplníme marmeládou.
