Poutě konané po Čechách a na Moravě na jaře roku 1939 postupně získávaly charakter národních manifestací. K těmto se měla zařadit i chystaná vavřinecká pouť. Jejím hlavním iniciátorem a organizátorem byl vládní komisař v Domažlicích dr. Otakar Kalandra. Ve výboru pro pořádání vavřinecké pouti byly rovněž další významné domažlické osobnosti: spisovatel Jan Vrba, profesor Emil Fuksa, akademický malíř František Michl a tajemník Národního souručenství Bohumil Faul. Církevní stránku pouti organizoval převor domažlického kláštera Alfons Bébar a katecheta Petr Holub. Propagaci pouti měl na starosti redaktor Posla od Čerchova Karel Prach, šíření informací na venkově obstarával ředitel hospodářské záložny Wolfgang Sladký a zařizováním ubytování byl pověřen stavitel Alois Procházka.

Doprovodný národopisný program byl sestaven za aktivní spolupráce Rudolfa Svačiny. Informace o chystané pouti přinášely celé chodské přílohy novin (Venkov, Lidové noviny, Nová doba, České slovo). O propagaci pouti jakožto projevu odporu proti okupaci se zasloužilo i rozhlasové vysílání. Zapálený projev, citovaný i zahraničními médii, pronesla neúnavná propagátorka Chodska Hančí Kozinová ze Stráže, která se také aktivně zapojila do záchrany Chodska a před jeho záborem odjela s chodskou delegací protestovat do Prahy. Na vavřineckou pouť pozval český národ po přednášce plné jinotajů a náznaků spisovatel Jan Vrba, který byl požádán pražským rozhlasem, aby v jakémsi cyklu promluvil o rodném kraji.

Svatovavřinecká pouť byla pojata opravdu velkoryse, do Domažlic bylo vypraveno 29 zvláštních vlaků a velké množství autobusů. První poutníci přijeli již ve středu a přespávali například pod širým nebem v Příhodově parku. Pouť byla doprovázena řadou výstav. V živnostenské škole vystavoval své obrazy, grafiky a kresby Jan Paroubek, na radnici se konala společná výstava výtvarníků Františka Michla, Stanislava Kukrála a typografa Josefa Hofmanna, kterou zahajoval spisovatel a redaktor František Kocourek.

V předvečer pouti připravil pěvecký a hudební spolek Čerchovan Večer Jindřichových chodských písní a tanců, dále byly pořádány chodské muziky nejen v Domažlicích, ale i v okolních obcích. Církevní program pouti začínal v osm hodin průvodem z arciděkanského kostela. V osm hodin byla první mše u sv. Vavřince, v půl deváté druhá. Poté následovalo kázání Msgre Bohumila Staška, svěcení kříže a v deset hodin slavná mše. Za doprovodu Jindřicha Jindřicha zpívala Božena Hezká biblické písně od Antonína Dvořáka. Nejvýznamněji se však do historie zapsalo vlastenecké kázání Msgre B. Staška. Protektorátní vláda doporučila přípravnému výboru pouti, aby zde jako kulturní pracovník promluvil Emanuel Moravec. Dr. Kalandra ale prosadil názor, že pouť je přísně církevní záležitostí, a proto zde bude církevní kázání.

Desetitisíce lidí tak mohly slyšet řečeno Vrbovými slovy: „snad nejvlastenečtější řeč, která kdy od probuzení národa z české kazatelny slétla“. Po skončení kázání se rozhostilo ticho a vzápětí celé shromáždění zpívalo národní hymnu. Neohrožená slova vyšehradského kanovníka pochopitelně neunikla pozornosti okupantů. Nedlouho po vavřinecké pouti byl Msgre B. Stašek zatčen a do konce války vězněn. Po skončení války se v srpnu 1945 opět zúčastnil jako kazatel svatovavřinecké pouti. Po únorovém převratu v roce 1948 byly církevní pouti zakázány a uskutečnily se až v letech 1968 a 1969, aby byly v době normalizace opět přerušeny.

Autor: Radka Kinkorová, ředitelka SOkA Domažlice

(Čerpáno mj. z materiálů archivního fondu Český svaz protifašistických bojovníků – okresní výbor Domažlice)