Ani letos nechyběl na trati drsný tým kanibalů a velkou popularitou oplývající Troky team.

Na trati, která začínala ve Ferdinandově údolí, které nese místní označení Šmelc, čekala na závodníky spousta překážek. Museli podjet pod nízkou lávkou a s vypětím sil překonat stojatou vodu.

„Tohle mi teda dává a ještě k tomu mám necky pořád plný vody. Že jsem radši nezůstal u motorky," vykřikoval jeden ze závodníků, když projížděl nejtěžším úsekem tratě.

A právě tady kotvil a na svém havajském ostrůvku si hověl Eda Hejduk
„To je taková pohodička. To víš, jestli chceš dojet do cíle musíš pořádně makat," provokoval závodníky, kteří s vypětím sil a za povzbuzování přihlížejících zdolávali trať.

„Brácha si každý rok sestrojí jiné roztodivné plavidlo. Letos jsem do poslední chvíle nevěděl, co si vymyslel. Je pravda, že do cíle dojel jen jednou, myslím, že to bylo na kadibudce," řekl Marek Hejduk s tím, že on se také několikrát zúčastnil závodů, ale už se mu moc nechce.
„I v největším horku je voda v řece tak studená, že člověk promrzne na kost."

Mezi desítkami přihlížejících nechyběli ani ti, kteří před čtyřiceti lety Neckiádu vymysleli.

„Chtěli jsme, aby se tady zvedla kultura a něco se tady dělo. Vytáhli jsme z půdy vany a necky, udělali z nich různá plavidla a bylo to. Tenkrát se plavalo na hrozných monstrech. Jeden jel třeba na přídavné nádrži z letadla, co tady odhazovali Amerikáni. Druhý zas chtěl jet na dřevěné studni. Už v prvním ročníku nás jelo devětadvacet."