Světově uznávaný jazzový kytarista českého původu Rudy Linka emigroval v 80. letech do Švédska, kde získal občanství. Soukromně studoval hru na kytaru u řady odborníků, včetně jazzové legendy Johna Scofielda. V současnosti žije v New Yorku a v Česku již počtvrté pořádá festival Bohemia Jazz Fest.

Festival pořádáte na historických náměstích, zvete na něj přední světové jazzové hudebníky a to úplně zadarmo. Co vás k tomu přivedlo?

Z Československa jsem odešel před třiceti lety, vždy jsem se vracel jen nakrátko a když jsem koupil chalupu u Prachatic, tak jsem tu najednou pobýval trochu déle. Uvědomil jsem si, jak je tu nádherná architektura a že ta náměstí jsou takové spící princezny, které nejsou naplno využity, jako například v Itálii, kde se na nich pořád hrají divadla a podobně. Já nedělám divadlo, ale jazz a líbila se mi i představa, že na ta stará náměstí přijde něco tak moderního jako jazzová hudba.

Festival se koná například v Praze, Táboře či Telči. Čím vás zaujaly právě Domažlice?

Domažlice mají velmi krásné náměstí a především úplně fantastické lidi, kteří tu pracují na kultuře. Krásných náměstí je hrozně moc a spousta měst se nám pro festival neustále nabízí, ale nakonec to vždy skončí u lidí, jací jsou a jak se nám s nimi spolupracuje. Tady je například Kamil Jindřich, který je úplně skvělý, takže když jsme se rozhodovali, že vyberem ještě jedno město v Plzeňském kraji, tak jsme si řekli, že to musí být jedině Domažlice.

Spousta světových hudebníků je tu na vaše kamarádské slovo. Byl problém je sem všechny dostat?

Je to snadnější o to, že Česko má ve světe úžasnou reputaci.

Myslíte, co se týká jazzu?

Myslím, co se týká piva. A samozřejmě i krásné přírody, přijemných lidí, úžasné architektury. Všichni, co byli v Praze nebo v Českém Krumlově se chtějí vrátit, všichni, kdo ochutnali plzeňské pivo, si ho tu chtějí znovu dát. Lákáme je tedy na pivo a všechno možné, ale oni to tady mají opravdu rádi. Nejtěžší je poskládat termíny, aby to hodilo jim i nám. Ale zatím se nám to každý rok úplně úžasně povedlo.

Festival se neustále zvětšuje, neovlivnila vás letos finanční krize?

Ano, sponzoři nám dali méně peněz, někteří úplně odpadli. V únoru jsme ještě nevěděli, jestli vůbec festival bude. Nakonec nás ale zachránila spousta malých sponzorů. Všechno jsme zmenšili, uskromnili. Jazz ale není symfonický orchestr a vždy se dá nějakým způsobem udělat.

Jste tedy letos spokojený?

Vloni to bylo výborné, ale letos je to ještě lepší. To říkám už tři roky. Začíná to znít jako legrační fráze, ale vážně si to myslím. V minulém roce přišlo na festival celkem 60 tisíc lidí, což je velké číslo.

Podle čeho jste vybíral české skupiny? Znáte je?

Ano, Česko je malé, takže je to jednoduché a jsem rád, že české kapely dostanou příležitost hrát na scéně se světovými skupinami a seznámit se s nimi.

A co čeští a světoví posluchači jazzu? Jací jsou?

Diváci jsou všude jiní. Například Holanďané celé vystoupení mlčí, tiše přemýšlí a nakonec řeknou, že to bylo fantastické, ale z jejich výrazů byste to nevyčetl. Zato Češi jsou úžasní, možná to dělá to pivo, ale oni okamžitě reagují na to, jestli se jim to líbí nebo ne, a za naší hudbou opravdu přichází, kdekoli hrajeme. Češi mají velký zájem o kulturu, jen musíme začít vydělávat víc peněz, aby se to projevilo. Kultura potřebuje peníze.

A přesto zvete lidi na svůj festival zadarmo…

Myslím si, že si to ti lidé zaslouží. Já žiji v New Yorku, hlavním městě kapitalismu a divil byste se, kolik kultury je tam zadarmo financováno městem, které si uvědomuje že za kulturou jezdí lidé. Například fantastické muzeum Metropolitan má pouze doporučené vstupné 18 dolarů, což není málo, ale vstupenku vám dají i za jeden dolar nebo zadarmo. A funguje to. Ti lidé, kteří na to mají, peníze opravdu dávají.