Desítky návštěvníků zavítaly v deštivém sobotním odpoledni do Věvrova. Řada z nich nepřijela kvůli tradiční pouti, která právě v obci probíhala, ale spojovala je jediná věc – kdysi byli žáky nebo učiteli v tamní škole, nyní již šestatřicet let zavřené.

„Na školu mám jen samé dobré vzpomínky,“ tvrdí Josef Škopek, který věvrovskou školu navštěvoval od roku 1961. „Učitelé nás tehdy ještě řezali rákoskou, ale nutno říct, že jsme si to většinou zasloužili,“ vzpomíná. Vůbec první setkání učitelů a žáků školy uspořádali věvrovští dobrovolní hasiči společně s výborem školy. Škopek jako jeden z organizátorů lituje špatného počasí, které možná mnoho lidí odradilo, i tak ale přijelo do malé vísky u Horšovského Týna zavzpomínat kolem pěti desítek bývalých žáků a učitelů, kteří se ve škole během let 1945 až 1975 vystřídali.

„Vidím tady spoustu známých tváří, i když jména už mi vypadla. Snad poznávají i oni mě,“ přemítala Zdeňka Blažková, která byla učitelkou ve Věvrově čtyři roky.

„Místní učitelé byli autoritami a hodně nás naučili. Měli jsme disciplínu i slušné vychování. Na školu vzpomínám s láskou,“ poznamenal bývalý školák Josef Kopf. Škopek dodal, že žáci věvrovské školy se v životě neztratili. „Vidím, že spousta z nich jsou nyní doktoři, inženýři, vždyť sem chodila i bývalá starostka Horšovského Týna paní Jana Tomášková. Místní škola vychovala dobré žáky.“

Návštěvníkům školního srazu a věvrovské pouti zahrála kapela Vysoká tráva, v tamním kostele se konala svatá mše, u sousedního rybníku rybářské závody, nechyběly pouťové atrakce a každý účastník setkání si kromě nových vzpomínek na starou školu odvezl i památeční odznak.