S novou hrou předstoupí před publikum tuto sobotu večer v kině poběžovičtí ochotníci. Tentokrát to bude ryze domácí hra, jejíž autorka je členka souboru Pavlína Vejvančická.

Proč má hra tak krátký název P. S.?

Je to hlavně z důvodu, že nechceme předem vše prozradit (smích). Byli bychom rádi, kdyby diváci přišli natěšení a trochu napjatí, co jim tentokrát předvedeme.

Prozradíte, co od vás mohou čekat?

Je to hra zasazená do současnosti a pojednává o věcech vážných i nevážných. Řekla bych lehká komedie, ale nikoliv crazy – žádná groteska, nýbrž tak trošičku tragikomedie.

Co si pod tím můžeme představit?

Snažíme se dělat si legraci sami ze sebe a tak trochu odlehčit vážné věci.

Vím, že je to vaše autorská hra. Jak dlouho jste ji psala?

S přestávkami mi to trvalo přibližně rok. Když přišel nápad, napsala jsem si ho na kus papíru, který jsem posléze, když jsem měla příležitost k psaní, strašně dlouho hledala (smích).

Vím, že nechcete prozradit, oč přesně se jedná, ale jistě řeknete, jak dlouho představení trvá.

„Počítáme, že s přestávkou to bude asi tak hodinu a půl, jinak je to pětatřicet stran textu. Snažíme se diváka pobavit, ale neunavit. Doufám, že se nám to podaří i tentokrát.

Vím o vás, že jste na mateřské dovolené. Asi jste čas na psaní musela sbírat po kapkách. Když jste hru psala, myslela jste při tom na konkrétní osoby – tedy lidi, kteří budou jednotlivé postavy hrát?

Ano, ano, ano (smích). Psala jsem to víceméně pro konkrétní lidi, o nichž vím, co od nich mohu čekat. Jenže pak se mi to trochu zkomplikovalo, protože někteří přerušili činnost, jiní měli zdravotní problémy, takže se obsazení asi třikrát přepisovalo. Hrajeme třetí či čtvrtou variantu, která je napasována na herce, kteří v P. S. účinkují. Samozřejmě jsem při psaní hry myslela hlavně nato, aby to šlo hercům ´dobře z úst´ a samozřejmě i na to, aby si nijak nezadali.

Co tím konkrétně myslíte?

Řekněme to, aby například Hanka Teplá, která je povoláním učitelka, nemusela mluvit sprostě (smích). Hru zkoušíme od října a jsem ráda, že role jednotlivým členům souboru sedí. Alespoň tak to vnímám.

Můžete zmínit, kdo konkrétně vám z tradičního obsazení souboru obsazení vypadl?

Například Markéta Martínková, která má řadu povinností v pěveckém sboru Čerchovan. Už v minulosti se jí kryly termíny vystoupení sboru s našimi divadelními, navíc letos Čerchovan plánuje zájezd do zahraničí. A protože Markéta nevěděla, jak to přesně bude, rozhodla se rok vynechat. Potřebovali jsme někoho s podobným naturelem a napadla nás Romana Adamcová. Musí se zhostit poměrně obsáhlé role, již jsem psala původně pro Markétu, ale myslím si, že to zvládne.

Vím, že je to vaše první autorská hra. Budou ještě další?

Ano, je první, a to slovo od slova od začátku až do konce. V minulosti jsme většinou s Věrkou Táborskou upravovaly některé hry pro potřeby souboru. Napsala jsem ji ve svých 36 letech a chtěla bych, aby k ní časem přibyly další.

Dá se říci, kdy se vám nejlépe psalo, případně kde? Doma, nebo snad někde v přírodě?

Možná se budou mnozí divit, ale vůbec nejvíce se mi podařilo napsat minulé léto v porodnici. Tam to šlo nejlíp!

Vaši hru režíruje Věra Táborská. Jak jste spokojená?

Věrka je vynikající herečka i režisérka. I tentokrát se režie zhostila na výbornou.

Kdy vás čeká generálka?

Tu jsme naplánovali na čtvrteční večer, ale moc ji neprezentujeme. Jde o to, abychom si vše ´projeli´ se vším všudy, s hudbou i se světly.

Můžete představit celý tým, který hru P. S. nastudoval a zajišťuje její zdárný průběh?

Ve hře účinkují Hana Teplá, Romana Adamcová, Lukáš Václavovic, Zdeněk Doktor, Dominika Adamcová, Jan Doktor, Zdeňka Raiserová, Zdeněk Martínek a moje maličkost. Jako nápověda nám ´kryje záda´ Dobroslava Martínková a o světla a zvuk se stará Leoš Planeta. Přála bych si, aby se diváci při mé hře bavili alespoň tak dobře, jako jsme se nasmáli my, herci, na zkouškách.