Archa musela být dřevěná, poměrně veliká a stavěl ji jeden tichý blázen se svoji rodinou. Archa asi nebyla malá, když se do ní vešla všechna zvířata kromě ryb a to po páru.

Umíte si to představit? To musela být tlačenice. Jaká tam asi v podpalubí byla nálada?

Už vím, že není důležité, kolik měla archa na délku nebo na šířku, důležité je, co nám pisatel tohoto příběhu asi chtěl říci. Snad to, že Bůh má lidi rád a že už na ně nikdy takovou pohromu, jako byla potopa, nepošle.

V neděli na Vavřinečku jsem měl tu možnost se do takové archy nalodit.

Na přídi byl na obraze sv. Vavřinec a jeho posádka včetně P. Miroslava, na zádi Magistr Vorlíček se svým sborem. Už jenom představa, že zpěváci, muzikanti a jejich nástroje se vejdou na kůr Vavřince byla proti chápání a představivosti. Do podpalubí se nalodilo mnoho poutníků, kteří přišli do krásně opraveného kostela na mši svatou a k tomu si poslechnout tradičně profesionální Čerchovan a komorní orchestr Musica Tusta.

Vypluli jsme za poměrně příznivého počasí, pak se náhle setmělo a venku se přehnala bouřka, která málem sebou vzala dva záchranné čluny (stany). Jak to bývá v těch nejsladších románech, na konci mše zas vyšlo slunce a na nebi se objevila duha.

Zbývá dodat, že plavba se konala k poděkování opravy kostela na Vavřinci. Byla vyměněna krytina, opravena a natřena fasáda a i interiér kostela se může chlubit úplně novým kabátem. Sluší se poděkovat: všem lidem co přispěli ve sbírce, čtenářům Katolického týdeníku, ministerstvu kultury, městu Domažlice, všem firmám (ANS Střecha s.r.o, Vlček Stavby s.r.o. a Domažlická malba s.r.o.), které odvedly profesionální práci, našemu faráři Miroslavovi a hlavně manželům Kvítkovým.

Je hezké, že i v dnešní době jsou mezi námi ´tiší blázni´, kteří jsou ochotni věnovat tolik energie a času pro dobrou věc.

Čtenář – reportér Petr Jankovec