Olda Říha se svými kolegy vystoupí v neděli 4. srpna od 20 hodin v domažlickém letním kině.

Program trvající více než dvě a půl hodiny je průřezem pět desítek let trvající kariéry populární skupiny.

I v chodské metropoli zazní písně z dob prehistorie Katapultu. Z těch slavných šedesátých let, kdy se Olda Říha učil hrát písničky na úžasné bluesové a pro rokenrol elementární akordy.

Je už obvykle údělem nepřehlédnutelných osobností, že svou prací a životem zpravidla rozdělí národ na dvě poloviny. Polovinu obdivující a tu druhou, zatracující.

To plně potvrzuje i padesátiletá kariéra kytaristy, skladatele a zpěváka Oldy Říhy. Autor řady dnes již zlidovělých písní jako Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Lesní manekýn a mnoha dalších, a na druhou stranu vděčný terč ostrovtipu kritiků, Olda Říha, už skutečně třímá v rukou svou kytaru rovných padesát let.
„V roce 1962 jsem byl totální sportovec, ale všiml jsem si v televizi tehdejších programů Písničky pro všední den a Hledáme písničku na neděli," vzpomíná.
„V té době letěl twist a líbil se mi Semafor, Eva Pilarová a také Walda Matuška. Moje matka sledovala můj zájem a jen tak z ničeho nic mně koupila španělku. Tak jsem si brnkal, až jsem se dobrnkal do roku 1963. A poprvé jsem uslyšel Elvise Presleyho, Cliffa Richarda, Beatles a nakonec Rolling Stones. Prvotní šok se proměnil v realitu. Postavil jsem první školní kapelu a od té doby neexistovalo pro mě nic jiného. Rokenrol!"

Říha v šedesátých letech začínal hrát v řadě vesměs západočeských beatových kapel (Meteor, Shadows, Memphis, Black Stars, Sinners, Flemigs, Lylis, Blues Session)

Na počátku sedmé dekády prošel ještě Mahagonem, nasbíral zkušenosti u Františka Čecha a Aleše Ulma, aby v roce 1975 založil fenomén českého bigbítu Katapult.

„Tak se splnily moje nejdivočejší sny. Přes všechny překážky a příkoří, které nám osud přichystal,  jsem se poprvé cítil jako opravdový rocker."
Jméno Oldřich Říha se od té chvíle natrvalo stalo synonymem slova Katapult, byť jeho nositel si nejednou odskočil do studia nahrávat třeba s Pavlem Bobkem, Petrem Novákem, Pavlem Dydovičem a řadou dalších.

A tak turné, které je nejen průřezem Říhovy tvorby a sáhne i k jeho zásadním vzorům z muzikantských začátků, ale je i oslavou.

Oslavou oné zvláštní síly, která ani po půlstoletí nepustí muzikanta z jeviště a nedovolí pomyslet na muzikantský důchod.

„Neumím tu sílu pojmenovat a vlastně ani nevím, kde se ve mně bere. Můžu se pouze domnívat, že rokenrol se stal absolutní součástí mého života, a tak myslím, že můžu hrdě zvolat: „Já jsem rokenrol!"

Říha se s Katapultem na Domažlicko vrací po čtyřech měsících. V polovině března vystoupili v Třebnicích.

Autoři: (job,mč)