Stavební vývoj památky prošel poměrně složitým procesem, nejméně známou součástí dějin objektu je ovšem historie jeho předchůdce, starobylého hradiště z doby bronzové. Právě na něm hrad vyrostl a tím došlo i k setření převážné většiny nálezových situací a původních dispozic.

Nálezy pravěké keramiky či zbytků dalšího náčiní z doby bronzové uskutečnila M. Doubová při průzkumu během obnovy vnitřního areálu hradu během roku 1959. Kromě obligátní keramiky z doby broznové došlo i k nálezu dvou zajímavostí. Jednou z nich byl bronzový srp, vyhodnocený jako spadající do období tzv. „středobronzové“ mohylové kultury, a druhou pozoruhodností, milým bonusem, byl nález broznového nože nákolního typu.

Dnes je někdejší hradiště hodnoceno jako osídlení z pozdní doby bronzové s některými nálezy odkazujícími ke střední době bronzové.

První doklady lidského osídlení na Rýzmberku sahají do doby kolem 9. století př. nl. Šlo o výšinné sídliště, vybudované na vrcholu kopce, který nebyl propojen s žádným sousedním vyvýšeným místem, a tudíž poskytoval dostatek bezpečí a umožňoval kontrolovat okolní území. Sídliště se tyčilo asi do výše sta metrů. Oblíbená hradištní poloha z časů doby bronzové našla nové využití i v časech raného středověku a s novým, době odpovídajícím opevněným hradem, žila dál životem formovaným dějinami.

Existence hradiště indikovala blízkost starobylých obchodních cest spjatých s Všerubským průsmykem. Budování hradu inicioval kolem 60. let 13. století panovník Přemysl Otakar II., který vedl válku s Bavory a pomezní hrad střežící západní hranici regionu mu přišel vhod. Stavebníkem hradu pak mohl být Děpolt z významného regionálního rodu Drslaviců, který stál u kolébky dalšího z významných rodů, Švihovských z Rýzmberka.

Byla to s největší podobností právě výstavba hradu Rýzmberka, co zničilo všechny relikty a terénní útvary připomínající původní starobylé opevnění hradiště. Pevnost, jež předcházela hradu, zkrátka dokonale zmizela ze světa a nebýt uvedených artefaktů i keramických nálezů, trpěli bychom celkovým nedostatkem hmotných pramenů vypovídajících o pravěkém opevnění.

Koncem 15. století hrad sloužil k zajišťování ochrany na zemských stezkách a střežil i bezpečí okolních vesnic a městeček. Několikrát vyhořel a za třicetileté války byl dokonce obsazen císařskými žoldnéry pod vedením Baltazara de Marradase. Kolem poloviny 17. století hrad pobořilo švédské vojsko. Koutští Stadionové během 19. století zahájili celou řadu romantických úprav, které vtiskly objektu dnešní podobu.

#nahled|https://g.denik.cz/16/5a/0410_r_zmberk2_mrnous.jpg|https://g.denik.cz/16/5a/0410_r_zmberk2.jpg|Z rýzmberských slavností.#

Mezi lety 1847–1848 vyrostla na hradě štíhlá věž rozhledny, která byla opatřena jakousi evokací cimbuří. Popularita místa rostla nejen díky pohostinnosti Stadionů a také rostoucímu zájmu o autentickou kulturu. Všechny úpravy a přestavby později zkomplikovaly poznání historického stavebního vývoje hradu. Dnes tvoří hrad zajímavou pamětihodnost, věhlasem přesahuje region a stojí za návštěvu, při níž lze v myšlenkách zabloudit i hlouběji do dějin, než by mohly vyprávět zachovalé hradní zdi.

Autor: David Růžička, NPÚ Plzeň