Druhé místo v soutěži Živnostník roku a ocenění Vodafon byznys rebel Plzeňského kraje 2009 získal kolovečský Martin Wolf za odvahu podnikat v muzejnictví, udržení tradičních řemesel a přínos pro městys Koloveč.

Jaký je to pocit být za svoji práci oceněn hned dvakrát?
Že skončíme na druhém místě v soutěži Živnostník roku, mě ani ve snu nenapadlo. Mám samozřejmě obrovskou radost, zvlášť mě těší ocenění Vodafon byznys rebel.

Co pro vás ocenění znamená?
Jsem totální kolovečský patriot, a proto se snažím, aby byl městys prezentovaný. Na soutěži byl Koloveč skloňovaný ve všech pádech, čímž se ještě více zviditelnil, a to mě těší ze všeho nejvíce.

Kdo vás do soutěže přihlásil?
Na popud jsem se přihlásil do soutěže Živnostník roku. Agenturou jsem byl osloven, že by vzhledem k našemu druhu podnikání bylo lepší přihlásit se do soutěže Vodafon byznys rebel.

Jak byste průběh soutěž zhodnotil?
Soutěž se konala v hotelu Angelo. Bylo zde asi sto padesát živnostníků. Každému se dostalo určité dávky pozornosti, což bylo velice milé a pro nás všechny příjemné. Vše bylo vzorně připravené. Právě podpora Krajského úřadu v Plzni, nejen finanční, ale hlavně propagační, je pro malé živnostníky obrovskou pomocí.

Byl jste oceněný za odvahu ve svém podnikání. Proč jste si vybral právě muzejnictví?
Podnikat lze i v kultuře a vzdělávání, ale musí se investovat více invence a času. K muzejnictví jsem se dostal přes otce, který sbíral hodiny. Tak jsme se pomalu přešli k ostatním řemeslům. Jsme soběstační, i když podnikáme v muzejnictví.

Ve vašem muzeu je v současnosti k vidění 48 řemesel a sedm tisíc exponátů. Plánujete jeho rozšíření?
Muzeum je zaplněné. Byl jsem přesvědčen, že už ho nebudeme rozšiřovat. Ale trochu jsem změnil názor. Ještě uvidíme. Sbíráme dál. Máme už připravená další řemesla k vystavení.

Kde získáváte exponáty?
Cesty jsou různé, ale z větší části od návštěvníků muzea. To mě obzvlášť těší, neboť z toho je vidět, že nám lidé důvěřují a svěří nám věci, které pro jejich rodinu mnohdy hodně znamenaly.

Provozujete nejen Muzeum techniky a řemesel, ale ovládáte i hrnčířské řemeslo. Jak dlouho v tomto oboru podnikáte?
V den svých osmnáctých narozenin jsem dostal řidičský průkaz a živnostenský list. Hrnčířské řemeslo se v naší rodině předávaná z otce na syna už od zrušení nevolnictví, tedy od roku 1785.

Co považujete za klenot vašeho muzea?
Nejvzácnější je asi stále keramika, která se u nás předává už sedm generaci.
Máte nějaký sběratelský sen?

Mým obrovským snem je získat parní lokomobilu, která se používala na orání. Ta ještě v našem muzeu chybí.