Hlavní expozice je věnována Jindřichu Jindřichovi, chodskému folklóru, reprezentativní místo získala v nových prostorách i Galerie bratří Špillarů.

Budova byla pro veřejnost uzavřena osm let. Během nich došlo k prodeji městského objektu Plzeňskému kraji a následné důkladné rekonstrukci a instalaci nových expozic.

„Poděkování si zaslouží všichni zaměstnanci muzea. Jednak za to, že tu do roku 2007 museli být, protože podmínky k práci zde nebyly příjemné. Topení bylo poddimenzováno, teplá voda sem byla zavedena až v roce 2002, celkově bylo v budově vlhko, byla tu cítit zatuchlina, prosakovala kanalizace. Objekt byl v neutěšeném stavu," uvedl Josef Nejdl, ředitel Muzea Chodska, pod které nově opravený areál spadá, a pokračoval: „Bylo také na zaměstnancích zabalit před rekonstrukcí veškeré sbírky, archiv, knihovnu a přesunout je do náhradních prostor. Práce s balením a stěhováním byla velmi složitá, opakovala se při nastěhovávání zpět, ale obešlo se to bez stresových situací."

Se špatným technickým stavem se pracovníci muzea potýkali od počátku svého působení.

„Během rekonstrukce jsme se potýkali s řadou překvapení – tu se objevil slepenec elektrických drátů, o nichž nikdo nevěděl, kam vedou, tu zaslepená kanalizace, tu se najednou vyskytla vodovodní trubka, špatný kanalizační svod, nikdo přesně nevěděl, kde co vede," popsal složitost renovace Nejdl. „Nejvíce nás nepříjemně překvapila střecha, která byla opravená v roce 1993, ale když se nyní částečně odkryla kvůli výstavbě výtahu, tak jsme zjistili, že je velmi nekvalitní, a museli jsme ji nechat opravit nad rámec původních záměrů."

Rekonstrukce přišla na 23 milionů korun, příprava expozice vyšla na jeden milion Kč.

Muzeum je v nové sezoně otevřeno denně od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.

Historie objektu:

Budova nynějšího Muzea Jindřicha Jindřicha byla otevřena v roce 1906 na místě někdejšího špitálu. Nedaleko stál i špitální kostel, který byl v roce 1911 zbořen. Původně byl objekt koncipován jako městský chudobinec. Veřejnost ho tehdy přijala s rozpaky – budova byla reprezentativní a bydlela v ní nejnižší sociální vrstva.
V roce 1927 bylo přistavěno další patro, částečně pak objekt fungoval jako ubytovna pro vojenské kadety z důstojnické školy. Krátce před 2. světovou válkou bylo poskytnut byt Mistru Jindřichovi Jindřichovi, který se dlouhodobě věnoval národopisné a hudební činnosti. Postupně mu město přenechalo celá dvě patra, on na oplátku své bohaté sbírky odkázal Domažlicím.
Objekt následně sloužil redakci místních novin, fungoval zde Dům politické výchovy i Zvláštní školu. Po roce 1992 byla celá budova určena pro potřeby muzea.