Švýcarská malířka Doris Windlin, která žije v obci Poděvousy u Staňkova, tam totiž vystavuje obrazy, které zachycují momenty z prostředí domažlické hospody Kovárna.

Malířka se zabývala hospodskou tematikou už několik let a malovala obrazy z poděvouského lokálu. Skončila v roce 2006, když se lokál oblékl do modernějšího kabátku.

„Po více než pěti letech jsem dostala chuť se k hospodským motivům vrátit. Objevila jsem v Domažlicích putyku, která se jen tak nevidí!" říká Windlin a vzpomíná, jak do zapadlé hospody přišla poprvé:

„Když jsem vstoupila, bylo vteřinu ticho. Dělala jsem jako by nic a nenápadně jsem prošla do zadní části hospody, kde byl ještě stůl a volná židle, objednala jsem si malé pivo a vytáhla skicák."

Před odchodem, se dvěma dokončenými kresbami, se zeptala hospodského, jestli může zase přijít kreslit. Druhý den už ji vítal a dal jí dokonce svou židli. Od té doby Doris Windlin malovala v Kovárně pravidelně a před jejími zraky se odehrávaly inspirativní hospodské příběhy.

„Jednou přišel nový host, sedl si do čela stolu, vytáhl pár tisícovek a dal je sousedovi se slovy: 'Až to bude, tak to bude, mně na penězích zas tak nezáleží.' Obdarovaný chlap jako hora se dal do breku, celou dobu nemohl zadržet slzy, objímal kamaráda a pořád děkoval," vypráví malířka a pokračuje:

„Jindy vedle mě u kamen seděl Kulička, drobný vousatý chlap v maskáčích. 'Nekresli mě!' bručel pod vousy. Asi za půl hodiny přišla jeho manželka: 'Pojď domů!' odpověděl. ´Nemůžu, ona mě kreslí!'

Další návštěvnice Kovárny malířku poprosila, aby podle černobílé fotografie nakreslila její matku.

„Po krátké době jsem poznala, že jsou mi ti lidé blízcí, i když nevím nic z jejich osobního života. Tak jsem se jako malířka stala na krátkou dobu součástí jejich hospodského života," zakončila Windlin.

Výstava v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě byla zahájena koncem srpna a potrvá do neděle 15. září.