Přes dvě staletí spravovali majetky spjaté s panstvím kolem staré tvrze v Koutě na Šumavě příslušníci šlechtického rodu Stadionů. Ti roku 1697 koupili celé panství od vdovy po Volfu Maxmiliánovi z Lamingenu, na Chodsku neblaze proslulém jako Lomikar. Dotyčný i přes své konflikty s komunitami tradičních, staletých selských rodů původních Chodů byl přece jen kvalitním podnikatelem, a tak položil dobrý základ podnikání, které zde na Domažlicku později rozvinuli právě Stadionové.

Obrovské koutecko-trhanovské panství zahrnovalo nejen lesy a polnosti či rybníky, Stadionové zde vybudovali kvalitní a výnostné impérium, zahrnující textilku, keramičku, sklárny, vinopalny, pivovary, zbrojovku, mlýny a celou řadu drobnějších zařízení. Dokázali tak zaměstnat okolo sedmi tisícovek poddaných. Není tedy divu, že malý chodský ekonomický zázrak pomohl také k založení nového panského sídla právě v Koutech na Šumavě, kde stará dobrá tvrz, založená již v časech renesance a později barokně rozšířená, přestávala stačit jak k reprezentaci, tak k pohodlnému modernímu bydlení. A Stadionové byli rodem poměrně progresivního myšlení!

V severním koutě Koutu nechali kolem roku 1824 vystavět zámeček zcela nový. V duchu dobové módy zámeček obklopil také park, dosahující původně až k rybníku zvanému Bílka. Ze zámeckého nádvoří vedla také stromová alej k blízkému návrší, kde stával gloriet připomínající klobouk. K altánu se vázala pověst, že právě na tomto místě ztratil svůj kardinálský klobouk a zároveň jeden z odznaků svého postavení papežský vyslanec, kardiál Julius Cesarini, který mimo jiné stál v čele páté křížové výpravy proti kacířským Čechům. Možná v tom Stadionové cítili jistou pikantérii. Nakonec, husitská historie Domažlicka vzrušovala i francouzskou spisovatelku užívající pseudonym George Sand, která dokonce situovala děj svého románu Consuela, prošpikovaného fantaskními odkazy na české husitství, právě do blízkosti Koutu, na hrad Rýzmberk, jehož ruiny nechali kolem poloviny devatenáctého století upravit právě Stadionové, resp. Jan Filip Stadion, a nechali zde mezi lety 1847 - 1848 vybudovat také vyhlídkovou věž, dnešní zajímavou rozhlednu.

Romantické cítění měli tedy Stadionové v krvi. Počátkem 20. století rod Stadionů vymířá po meči, následuje epizoda hospodaření statkáře Rzyezewského a přechod do rukou rodu Schonbornů. Krásný zámeček ovšem vyhořel, a to již roku 1887. Později, snad roku 1901, dochází k přestavbě a úpravě budovy v gotizujícím slohu. Pravděpodobně tou dobou přibyla k zámku také kaple Panny Marie, opatřená štíhlou vížkou. Pak už následovala spíše leta destrukce.

Za války roku 1942 zbořili věž zámecké kaple němečtí vojáci, v období budování socialismu přišel zámek o tzv. čestný dvůr po zboření dvou postranních hospodářských křídel a novodobé moderní přístavby budovu příliš nezkrášlily. Zámek upravený pro potřeby tzv. škol v přírodě jako by připomínal tradici opatrovny pro děti, založené roku 1909 hraběnkou Stadionovou, nicméně současný vzhled probouzí určitou nostalgii a lítost nad ztraceným půvabem původní budovy.

Autor: David Růžička