Roubenka na pocinovské návsi zaujme každého, kdo se tam zastaví a rozhlédne kolem sebe. Nápis „Keramika“ u vrat nasměruje příchozího na dvůr plný květin – na záhonech, ale i v různých nádobách. Keramických, pochopitelně. A někde tam se také bude pohybovat dlouhovlasá štíhlá paní.

Marie Jakušová si pamatuje roubenku jako obytné stavení svých rodičů. „Než si naši postavili vzadu domek, bydleli jsme tady,“ vede návštěvníka dovnitř chalupy, ze které měla nejdříve v úmyslu udělat letní byt pro dovolenkáře. „Celá tahle záležitost trvala jedinou sezonu,“ vzpomíná na dobu před šestnácti lety: „Když jsem ale viděla, jak někteří lidé zacházejí s majetkem, který není jejich, odmítla jsem. Mám staré věci ráda a mám ráda, když se udržují a ne ničí!“

Pak ji napadlo využít chalupu na prodejnu keramiky. Začátky ale nebyly jednoduché. „Nejdřív jsem si musela najít výrobce, protože keramika se mi líbí, ale nikdy jsem se jí nezabývala. Pak jsem získala jednoho, druhého, nakoupila od nich, nechala si udělat regály, rozmístila do jednotlivých cimer… jenže prodávat jenom tady na uživení nebylo,“ pokračuje ve vyprávění.

Naložila keramiku do auta a vyrazila na poutě. Osvícení radní v některých městech rozhodli při poutích umístit na historická náměstí historické stánky s pokud možno historickým zbožím. Do tohoto schématu se keramika Marie Jakušové hodila. „Učila jsem se prodávat a znát, co nabízím. Mezi lidmi jsme ráda, a tak jsem se postupně seznamovala s těmi, kdo keramiku dělají. Když se mi jejich věci líbily, oslovila jsem je.“ Počet výrobců, jejichž keramiku dnes prodává, se rozrostl na jedenáct. Zákazník si může vybrat mezi keramikou dekorativní i užitkovou, k mání jsou aroma lampy, hrnky, váhy, jídelní servisy, medovníky… sortiment široký.

Na menší poutě, třeba do Klatov, jezdí s malým stánkem, na Chodských slavnostech v Domažlicích prodává ve velkém stanu. Na zemi sláma, podél stěn zboží, na prostředku zdánlivě bez ladu a skladu květináče, formy na pečení, hrnky… jako kdysi dávno na tržišti.

Velké trhy jsou pochopitelně rozhodující, prodej v roubence má nicméně své výhody. „Jsem doma, starám se o zahrádku a lidi přijdou, prohlédnou si chalupu, něco koupí… hlavně v turistické sezóně. Nebo se zastaví, že tu kdysi byli, posedí na lavičce… baví mě, co dělám.“

Jako všichni milovníci starých věcí věří i Marie Jakušová v pozitivní energii, kterou roubenka vyzařuje. Tahle energie je přenosná na všechny dobré lidi. Přijeďte se přesvědčit sami!