Pokud se na Chodsku i jinde v republice řekne jméno Jiřina Lacinová, řadu lidí napadnou velikonoční vajíčka – chodské straky. V předvelikonoční době má tato 66letá mistryně lidové umělecké výroby napilno, neboť jezdí po různých koutech republiky a předvádí, jak vznikají chodské straky i velikonoční vajíčka s motivy z chodské keramiky.

Kde nejdál jste byla předvádět velikonoční vajíčka?

Ve Švýcarsku. Asi před třemi roky mne požádala agentura ze Šumavy a vezl nás tam klenečský starosta. Děvčata z Klenčí předváděla pletení pomlázek a paní z Přeštic ukazovala, jak se dělají velikonoční vajíčka polepená slámou.

Jaká jsou švýcarská velikonoční vajíčka?

Budete se divit, ale tradiční švýcarské velikonoční vajíčko je plechové, taková schránka na bonbónky.

Co říkali ve Švýcarsku na vaše vajíčka?

Divili se a byli užaslí. I když musím říct, že to byli hlavně krajani, kteří kdysi emigrovali. Přijeli doslova ze všech koutů Švýcarska, aby se potěšili češtinou a viděli kousek českých Velikonoc. Rodilí Švýcaři byli z našich vajíček ´hotoví´, řekla bych, že i proto, neboť si tam ruční práce velice váží a dokáží ji ocenit.

Vím, že pro vás není problém ozdobit vajíčko slepičí, husí, viděla jsem u vás i pštrosí. Myslíte si, že by se dalo vymyslet zase něco jiného?

Já asi nic vymýšlet nebudu. Když chci něco udělat, držím se toho vymyšleného. Zamlada to bylo jiné, dnes už mi všechno déle trvá – jak domácnost, tak i ta vajíčka.

Přesto i letos jste byla vidět na několika akcích – namátkou mne napadá Horšovský Týn, Klenčí, svůj um jste ukazovala i tady v Trhanově o Velikonoční výstavě. Jak to zvládáte, co je pro vás nejúnavnější?

Asi to harcování z místa na místo. Mám obavy, abych něco nezapomněla. Letos se stalo, že jsem přišla ze dvou akcí, kdy jsem byla dopoledne v Horšovském Týně a odpoledne v Klenčí, tak jsem byla na pokraji zhroucení. Ale do Klenčí na Starou poštu jezdím ráda, jsme tam výborná parta. Rádi se vidíme, rádi si popovídáme. Moc ráda tam jezdím předvádět.

Byla jste letos na nějaké prezentaci mimo Domažlicko?

Byla jsem 18. března v plzeňské Jizbě. Tam je to také moc hezké.

Dělala jste tam pouze ´straky´?

Ne. Ukazovala jsem různá zdobení, ale chodské straky převládaly.

Proč se vám v Jizbě tak líbí?

Líbí se mi tamní prostředí. Mají tam to, co se jinde v tržnici či prodejnách nevidí. Věci z přírodního materiálu, kanafas, chodskou keramiku, paličkované i vyřezávané věci. Jezdím tam moc ráda, prakticky každý rok.

Máte spočítáno, kolik let už před Velikonocemi takto ´pendlujete´?

Na předváděčky jezdím tak pět šest let. Spustila to asi plzeňská Jizba. Ukazovala jsem, jak se malují vajíčka i v plzeňské škole. Jinak jsem byla už i v Praze, kde byla akce naší Asociace malířek a malířů kraslic. Tam jsem předváděla v letohrádku Kinských. Ale už musím ubírat, je to s těmi ranci harcování. Už jsem vláčela v Praze 15 kilo nahoru po starých zámeckých schodech do kaple svatého Jiří. To když jsem z metra omylem vystoupila o stanici dřív…

Baví vás velikonoční vajíčka stále stejně jako před lety?

Musí, jinak by to člověk nemohl dělat.

Je to tvůrčí práce, dá se ještě něco objevovat?

Dá. Někdy přijde fůra nápadů a jindy, kdybyste se rozkrájela, nevypotíte nic. Zkoušela jsem udělat voskem narcisku a vyšla mi nějaká fuchsie. Ono malovat se štětcem barvou je snazší než zdobit voskem. U chodských strak ale nelze moc vymýšlet a obměňovat. Mají vzorečky dané, někdy ale udělám jemnější řetízek, což je jediná možnost, kterou u nich mám.

Před lety jste mi říkala, že vám manžel s vajíčky pomáhá. Vydržela mu chuť?

Chuť mu nevydržela, ale když mne v tom nechce nechat, tak natírá vajíčka základní barvou.

Byla jste někdy v rozpoložení, že jste si řekla, že už s tím předvelikonočním chaosem skončíte?

Tak daleko to ještě nedošlo. I když poslední roky mám obavy o oči. Maluji totiž většinou navečer, když mám čas. Sedám si k tomu někdy kolem osmnácté hodiny, ale to musím pracovat při umělém světle a cítím, že to není to pravé. Na druhé straně si ale u malování odpočinu.

Kde nejdál mají vaše velikonoční vajíčka?

V Americe.

Jak se tam dostala?

Byla tady paní Schaffer z Iowy, které jsem pak vajíčka posílala. Mezitím byl Kamil Jindřich a tahleta banda muzikantská v jejich muzeu, potkali paní Schaffer a ta se jim hned pochlubila, že má u mne objednaná vajíčka.

A jinde ve světě?

Také jsem nějaká posílala sběratelce do Itálie.

Jaká vajíčka se v cizině nejvíce líbí?

Většinou dekorace s motivem chodské keramiky. Ale chodské straky jsou chodské straky…

Máte svá vajíčka patentovaná?

Nemám, mám jen titul mistra lidové výroby. Ale tahle vajíčka nejsou můj nápad, nýbrž chodská tradice.

Po našem vstupu do EU začaly být problémy s názvem rum, patenty na špekáčky a další české zboží. Nemáte obavy, že by si někdo mohl chodské straky přivlastnit?

Tak to mne nenapadlo, zatím jsme to neměli zapotřebí. Proboha, hlavně aby ´naše´ straky nakonec nezačali dělat třeba Číňani. Ti dokáží napodobit téměř všechno. Pak by bylo na místě se ozvat.

Pozn: Na videu můžete vidět nejen pokus malířky kraslic, ale dozvíte se o úskalích barvení vajec včelím voskem. Jiřina Lacinová poskytla také cenné rady pro začátečníky.