Jeden z nejlepších a nejvytíženějších českých herců současnosti, Ivan Trojan, zavítal s týmem FC Pražský nářez do Krchleb. V mládí byl jeho velkou vášní basketbal, ale jeho výška ho limitovala natolik, že místo kariéry profesionálního sportovce se vydal ve šlépějích svého otce, herce Ladislava Trojana. Po vyčerpávajícím fotbalovém utkání Ivan Trojan ochotně poskytl Domažlickému deníku rozhovor.

Co vás kromě fotbalu přivádí do Krchleb? Už jste ochutnal krchlebské koláče?

„V Praze máme fotbalový tým Real Top Praha rovněž složený z herců a za rok odehrajeme asi tak deset zápasů. Výtěžek z těchto akcí jde na charitu. S kolegou Ivanem Řezáčem, který tady má chalupu, jsme asi tak pět let žvanili o tom, že by bylo dobrý něco takového zorganizovat i tady s místními, až se to nakonec uskutečnilo. Jinak s manželkou sem jezdíme už 16 let na výročí svatby, kterou jsme měli v Horšovském Týně a koláče jsou vynikající.“

Zajedete se podívat i do ostatních obcí a měst chodského kraje? Co se vám vybaví, když slyšíte Chodsko?

„Jindřich Šimon Baar, chodské kroje, hudba … Nemám už tolik času jako dřív, a tak se zdržíme většinou tři dny, během kterých si zajedeme do Domažlic. Vím, že se tu třeba příští víkend konají Chodské slavnosti, ale časově mi to prostě nevychází.“

Jak se vám dneska hrálo? Vypadáte, že jste spokojený s výsledkem.

„Ano a dokonce velice spokojený. Nemohl jsem teď delší dobu vůbec hrát, protože jsem měl zraněné koleno. Hlavně přišlo hodně lidí, počasí vyšlo… Mám opravdu dobrý pocit a krom toho jsem dal gól a na několik dalších nahrál.“

Na čem teď pracujete? Mohou se fanoušci těšit na nějaký nový film s vámi?

„Včera v noci jsem dotočil film Dívka a kouzelník, který režíruje Juraj Herz. Děj se odehrává za druhé světové války. Pak připravujeme třídílný televizní film Ďáblova lest, jehož režisérem je Jiří Strach.“

Jako na veřejně známou osobnost se na vás upíná i pozornost bulvárního tisku? Jak se s tím vyrovnáváte?

„Zásadně nekupuji, nesleduji, nečtu. Vnímám to jako opravdu velký problém naší společnosti. Ochrana osobnosti v České republice je špatná. A pokud už nějaký soud vyhrajeme, pokuta padesát tisíc je pro bulvár víc než směšná. V západních zemích jsou postihy mnohem tvrdší.“

Býváte před vystoupením nervózní? Kdo je vaším hereckým idolem?

„Postupem času jsem se naučil nervozitu ovládat, ale musím přiznat, že přibližně prvních třicet repríz jsem trochu napjatý, jak to zvládnu a složitější pasáže si opakuji. Klid do mé práce vnáší hlavně to, že hraji představení, které mám rád, a v Dejvickém divadle, kde se cítím dobře. Když jsem byl na škole, tak jsem obdivoval Jana Hartla, teď je to Johny Depp.“

Neláká vás zahrát si v některém z právě běžících seriálů, jako je Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice?

„To určitě ne. Stojím si za Četnickými humoreskami. Pracovat na nich bylo krásné a náročné. Nabídky na jiné seriály jsem odmítl, protože se člověk zaváže na dlouhou dobu a já si chci teď na chvíli odpočinout. Tyto seriály jsou výborné třeba pro začínající herce, aby se zviditelnili a také je to slušný finanční zdroj. Platy v divadlech jsou kolikrát až ponižující.“

Jaké myšlenky vám běžely hlavou, když jste získal cenu Českého lva?

„Jelikož je to uznání z filmové akademie, velice si toho vážím. Ceny za Václava obzvlášť, protože to byl film náročný po psychické i fyzické stránce. A myslel jsem na svoji ženu, které jsem také lva věnoval.“

Autor: Miroslava Vlčková