Po původně zamýšlených Zahořanech, kde se akce nemohla z technických důvodů uskutečnit, se ´Soneťáci´ představí v pátek 30. ledna večer v MKS Domažlice. Rozhovor nám poskytl zakládající člen kapely, zpěvák František Kest.

Jak si máme vysvětlit návrat Sonetu po několika letech?

Letos je to právě pětatřicet let od doby, kdy byl Sonet založen. Iniciátorem znovuzrození kapely jsme byli vlastně všichni, ale nejzapálenější pro hraní je Petr Duffek, který nás dost žene a postrkuje. Obvolali jsme se navzájem a slovo dalo slovo.

Zkoušíte? Jak často se scházíte a v jakém složení?

Kapela se nyní schází dvakrát týdně. Oživujeme si repertoár, který jsme hrávali, tedy písničky z 80. let. Sestava kapely je stejná. Já zpívám, Vojta Halík hraje na kytaru, Petr Duffek na baskytaru, klávesy má na starosti Ruda Hálek, pouze u bicích nahradil Zdeňka Vondraše Ota Královec.

Dá se říci, že když jste nehráli, chybělo vám to?

Samozřejmě, že chybělo. Ani nevím, proč to trvalo tak dlouho, zhruba tři roky. Kdo to zná, ví, že hraní je něco jako nemoc, která odejde, ale pak se zase vrací.

Budete hrát na stejných nástrojích jako v minulosti?

Ale ano, bude to, jak to bylo. Jediný Ruda Hálek svoji aparaturu průběžně modernizuje, protože občas někde zvučí.

Spoléháte jen na své staré šlágry?

Vůbec ne. Nacvičujeme i nové věci. Staré hity jsme ponechali a k nim máme navíc i nové věci. V plánu jich máme spoustu.

Jak se na páteční hraní, kdy předstoupíte opět po dlouhé době před posluchače, těšíte?

Samozřejmě se těšíme moc. Po letech to zase zkusíme před lidmi, nebude to jen u Vojty v kasárnách.

Vybírali jste nějak termín?

Termín byl zvolen náhodně. Když selhaly Zahořany, snažili jsme se najít jiné prostory a povedlo se to v domažlickém kulturním středisku. Ruda Hálek řekl o jedné zkoušce: „Zkoušíme, zkoušíme, měli bychom už vyrazit před lidi.“ Ti, co nás znají, už říkali: „Začněte hrát, my nemáme kam chodit – sedíme doma, chováme vnoučata…“

Pravda, publikum vám ´odrostlo´…

My proto nyní zveme mladé i dříve narozené, babičky i dědečky. Vždyť Vojta už je také dědečkem.

Nemáte strach z dopadu hospodářské krize? Budou na vás lidi chodit?

My to bereme tak, že nebudeme hrát často, jako za mladých let. Jednou, maximálně dvakrát za měsíc, to když vyjedeme mimo okres.

Pomýšleli jste na to, že například vydáte k pětatřiceti­nám Sonetu hudební nosič?

Zatím je všechno moc živé, uvidíme tak po roce hraní. To bychom mohli připravit cédéčko přímo ze studia, ale to je zatím ve hvězdách. To všechno ukáže až čas.