Vyprávět Chodům o výrobě dud, folkloru a chodské muzice se bude zdát asi zbytečné. I já jsem si to myslel dříve, než jsem navštívil v domažlické prodejně hudebních nástrojů bratry Jaromíra (67) a Stanislava (65) Konrádyovy a domluvil si s nimi rozhovor pro Domažlický deník. Hodně jsem nevěděl a o to více se dozvěděl přímo v dílně již třetí generace výrobců dud na Chodsku. Nadšeně vyprávěli a i na ty „konrádyovky“ mně v závěru pan Jaromír zahrál.

Dudy jsou jedním z nejstarších hudebních nástrojů. Kam až sahá historie jejich výroby?
Ano, dudy jako hudební nástroj mají opravdu velmi starou historii. Ani vědecké kruhy si však netroufají specifikovat přesný termín a místo vzniku. Předpokládá se, že asi před 5000 lety, v povodí řek Tigridu a Eufratu, tam kde poušť ponechala horské pastviny, si pasáci koz vyráběli píšťalky, asi tak jako dnes kluci u nás z bezu. Snad proto, aby si při hraní mohli částečně ulevit plícím a i zazpívat, vyrobili z kůží koz zásobník vzduchu, který nafoukli, umístili na prsa a mačkáním ovládali píšťalku. Ústní přifukování zásobníku – měchu však zůstalo. Tyto, dnes již historické dudy se z místa vzniku rozšířily do světa dvěma směry. Severní cestou přes Rusko, Ukrajinu k nám a jižní po moři přes Itálii, Francii, Španělsko, Anglii. Dudy se při své cestě světem postupně upravovaly, vylepšovaly. Nejpodstatnější vylepšení je přisuzováno Francouzům, kteří v 18. stol. nástroj doplnili ještě o vlastní měch, který úplně nahradil funkci plic a dudy se staly hudebním nástrojem „na vlastní pohon“ v podstatě tak, jak je známe dnes.

Jak a kdy vstoupily dudy do lidové muziky Chodů?
Dudy byly hudebním nástrojem prostých lidí. Bavili se hrou na ně při různých oslavách v hospodách, na návsi. Šlechta si lidové muzikanty zvala i na své dvory. Prvním hudebním nástrojem na Chodsku byly však housle (18. – 19. stol.), k nim se přidaly dudy a posledním byl v 19. stol. klarinet. To byl základ lidové chodské muziky, která se v dnešní době skládá z houslí, dud, klarinetů a basy. Doplňující rytmické lidové nástroje jsou vozembouch a fanfrnoch. Lidé si dudy vyráběli sami. Každý dudák byl vlastně samouk. Vždyť i první škola hry na dudy v Čechách byla vydána až v roce 1970 ve Strakonicích.

Kde ve světě se ještě hraje na dudy?
Dudy jsou v lidové muzice velmi rozšířeným nástrojem s malými odlišnostmi v technice hraní a úpravě nástroje. Na dudy se hraje na Balkáně, v Bulharsku, Rumunsku, Rusku, Ukrajině, Francii, Německu, Anglii. Ve Skotsku se používají i u vojska. Také u nás, zejména v jižních Čechách, byly regimenty, které měly dudáka.

Říkali jste, že dudy a hra na ně se předávala z dudáka na dudáka, dudy si vyráběli muzikanti sami. Stala se později výroba profesnější?
Ano, zájem o dudy stoupal. Prvním výrobcem dud na Chodsku se stal Vuk Štefek z Újezda. Hodinář, který vzhledem ke konjunktuře švýcarských hodinek přesedlal úspěšně na výrobu dud v roce 1890. V roce 1900 začal vyrábět dudy náš děd Jakub Konrády, vyučený varhanář, a po jeho smrti v roce 1946 náš otec Jakub Konrády, vyučený hudební nástrojař. Prošel si složitým obdobím rušení živností. Přes řadu překážek a pozici jediného výrobce v Česku, kdy režim potřeboval reklamu lidovosti muziky, si ji udržel až do roku 1958. Poté ale musel odejít do výroby, ale jako dělník mimo svůj obor. Přesto ve své práci pokračoval dál. To bylo období, kdy jsme končili základní školu. Nám nebylo umožněno studovat obor pro pokračování v rodinné tradici. I přes tyto překážky a vystudování jiných oborů, nás to stále táhlo do dílny, kde jsme okukovali zručnost našeho otce při opravách všech hudebních nástrojů a výrobě dud. Tam jsme také získali nejlepší zkušenosti pro pokračování v této činnosti.

Sedíme společně v dílně, přilehlé k prodejně hudebních nástrojů „Konrády“, odkud odešly dudy téměř do celého světa, a nemohu si odpustit otázku: „Jak a z jakých materiálů se dnes u Vás dudy vyrábějí?
Princip výroby dud je po staletí stejný, i materiály, které se osvědčily, se nemění. Proto se držíme výroby tak, jak nám ji předali předkové, děd a táta. „Konrádyovky“ musí být stále značkou pro každého dobrého muzikanta a milovníka dudácké muziky. Vlastní výroba vyžaduje hodně zkušenosti, trpělivosti, znalost „devatera“ řemesel a umění sehnat ty pravé materiály. Na zásobník vzduchu se používala kůže ze psa. Splňovala nejlépe nároky na jeho funkci. Dnes se používají náhrady podobné kůži. Dřevo musí být hlavně tvrdé, nejlépe javor, švestka, na hlavu dud lípa. Měch je ze dvou desek spojených přírodní kůži. Spojovací trubky jsou z mosazi. Zvuk vychází z dud kravskými rohy. Sedm dírek píšťaly se po staletí dolaďovalo voskem. Otec jako první vymyslel dolaďování tónů šroubky. Nejdůležitější vlastností dud je jejich zvuk. Je to nejdůležitější práce vtisknout jim tuto vlastnost. To se nedá okopírovat, k tomu je potřeba hodně zkušenosti a pečlivé práce.

Jak vidíte budoucnost folkloru?
Optimisticky. Dnešní doba umožňuje volnočasovou činnost v lidových folklorních souborech, kde se udržují tradice a zvyky regionů. Oba jsme přesvědčeni, že folklor bude naplňovat lidi v jakémkoliv věku a době, protože, kdo nezná svoji minulost, nemůže mluvit o budoucnosti.

Autor: Karel Frait