Jak se stalo, že se 1. mezinárodní klarinetový kurz uskutečnil právě v Domažlicích? Proč nebyla zvolena Praha, kde žijete a zároveň obě vyučujete na konzervatoři?
Ludmila Peterková: Může za to Pepa Stočes, můj absolvent z konzervatoře, který nyní vyučuje na zdejší základní umělecké škole. Svého času jsem přemýšlela, kde kurz uspořádat. V úvahu připadala řada míst, které jsem si projela. Domažlice zvítězily.
Čím?
L.P.: Je to historické město, které má génia loci. Není velké, takže účastníci kurzů zde nemají problém s orientací, který by byl v Praze. Řekla bych, že Praha plná zážitků a dojmů zbytečně rozptyluje. V základní umělecké škole je tady skvělá ředitelka. Domažlice jsou krásné, útulné a plné milých a obětavých lidí.
Můžete konkrétně zmínit?
L.P.: Jednak tady máte báječného pana starostu a pak také skvělého ředitele MKS , který má navíc dobré nápady a všemožně nám pomáhal. A jako tajemníka kurzů jsem si vybrala právě svého někdejšího žáka Pepu Stočese.
Kde jste byli ubytovaní a kde jste se stravovali?
L.P.: Já a Irina jsme bydlely v Konšelském šenku, naši žáci v internátu ekonomické školy, od umělecké školy přes ulici . Žáci se stravovali ve Viole, my jsme vyzkoušeli jídla jak tam, tak i v šenku.
Odkud přijeli účastníci kurzů a jak jaký je jejich věk?
L. P.: Přijelo hodně lidí, z čehož mám radost. Jsou nejen z České republiky, ale dále i ze Slovenska, Polska, Bulharska a Japonska. Věkový rozptyl je velký – od 12 do 40 let. Je tu i jeden můj spolužák.
Jak se s nimi domlouváte?
L.P.:Vyučuji v angličtině, pouze jednomu z bulharských studentů vše tlumočí jeho kolega. S děvčaty z Japonska se dorozumíváme anglicky.
Proč jste si pro Domažlice jako klavírní doprovod vybrala Irinu Kondratěnko?
L.P.: Jednoznačně proto, že je báječná klavíristka. Spolu vystupujeme už léta, chtěla jsem , aby si s ní mohli zahrát také moji studenti.
Paní Kondratěnko, jste prezentována jako česká klavíristka lotyšského původu. Jak dlouho žijete v České republice?
Irina Kondratěnko: Jsem tu skoro deset let. Přistěhovala jsem se z Lotyšska za manželem, který dostal pěvecké angažmá v operním divadle.
Díváte-li se zpátky, nelitujete odchodu z míst, kde jste se narodila?
I.K.: Myslím si, že v životě člověka se děje vše tak, jak má být. Proto se nedívám zpátky, tady se cítím jako doma. Když přijedu do Lotyšska, za pár dní už říkám, že chci domů. Také moje dcera převzala hodně české mentality.
Vrátíme-li se ke kurzu, proč vlastně vznikl?
L.P.: V minulosti jsem byla jako lektorka přizvána na řadu kurzů nejen u nás, ale i v zahraničí. Byla jsem například v Jižní Koreji i Japonsku. K vedení vlastního kurzu mne přitáhla profesní zvědavost. Chtěla jsem si ověřit ve větším kolektivu své vyučovací metody. Máme tu lidi, kteří hrají na klarinet krátce, ale také studenty hudební akademie i hotové hudebníky, kteří sem přišli ze stejného profesního zájmu. Člověk proto při kurzu musí dobře vážit každé slovo, aby připomínky pochopil ten, kdo hraje déle nebo třeba jen rok.
I.K.: Myslím si, že Lída zvolila zcela správně varianty výuky: individuálně a společně. Myslím si, že pro žáky je to obrovský přínos, když mohou vše sledovat. Pozorují i výuku kvarteta. Sice není možné, aby za ten týden každý z nich hrál úplně jinak, ale kurz je obrovským přínosem pro všechny strany, tedy i pro nás dvě.
Jak vypadá výuka?
L. P.: Začíná se v půl deváté ráno a končí půl hodiny před půlnocí. Jen tak se dá stačit koletivní i individuální výuka. Tajemník je na nohou ještě déle, neboť připravuje rozpisy na následující den.
I.K.: Lída nezmínila, jak velikou zátěž při výuce nese. Není jednoduché pracovat s mladšími i pokročilejšími. A to nemluvím o přípravách kurzu.
Chcete to upřesnit?
L.P.: Pro mě je to celé velkým přínosem, někdy si připadám jako fanatik svého nástroje. Sice mne to unavuje, ale kupodivu nevysiluje. Je úžasné, že jsem tu našla skupinu podobných fanatiků, a to nejen mezi absolventy kurzu.
Vaše premiérové působení v Domažlicích se chýlí ke konci. Už je jisté, že po prvním ročníku bude následovat i druhý?
L.P.: Dalo by se říct: Příští rok ve stejnou dobu na stejném místě. Hlavně: To, co se letos povedlo, hodláme příští rok ještě vylepšovat. Jsme tu nadšení.
nejvýznamnější česká klarinetistka své generace. Absolventka konzervatoře a AMU Praha. Již v r. 1984 byla laureátkou Concertina Praga a dále Pražského jara 1991. Za premiéru skladby Ondřeje Kukala Clarinettino s Pražským komorním orchestrem (byla mezi zakládajícími členy) získala prestižní cenu Cassic 94. Jako sólistka vystupuje po celém světě se symfonickými orchestry a filharmoniemi. Od svých 27 let je profesorkou Konzervatoře Praha. Pravidelně vystupuje na benefičních koncertech pro Nadační fond dětského neurocentra motolské nemocnice.
významná česká klavíristka lotyšského původu. Vystupuje sólově i s řadou orchestrů u nás i v zahraničí. Často zasedá v odborných porotách mezinárodních klavírních soutěží. Je vedoucí klavírního oddělení na Konzervatoři J. Ježka v Praze, vyučuje také na Hudebním gymnáziu hlavního města Prahy. Je laureátkou národních i mezinárodních soutěží, nositelkou ceny Gustava Mahlera a Ceny mezinárodního tisku. Za pedagogickou činnost obdržela v roce 2005 cenu Ministerstva školství ČR. Za rok 2006 převzala ocenění Žena roku v oblasti kultury a umění.
