V sobotu večer od 20 hodin oslaví výročí koncertem v domažlickém rockovém klubu Death Magnetic.

O cestě, kterou kapela za dekádu své existence urazila, jsme si povídali s Václavem Votrubou.

Připomeň, jak jste se vlastně před deseti lety dali dohromady a v jaké sestavě aktuálně jste?
Kapelu jsem tenkrát založil s bubeníkem Michalem Jelínkem. Pamatuji si, jak jsme běsnili dole pod domažlickým učňákem. Co zkouška, to nový song… Jaké kvality? To asi ani nemusím popisovat. (smích) Plno lahváčů, vyhlídky na hvězdné roky, ženské, které z naší muziky zešílí. Byla to hezká doba. (smích) Postupně se k nám přidávali další muzikanti, přičemž důležitým okamžikem byl příchod zpěvačky Lucie Avramové, se kterou jsme to začali brát trošku vážněji. Sestava pak vykrystalizovala nástupem kytaristy Tomáše Strádala a basáka Sváti Doubka. Ve Studiu Kdyně jsme dali dohromady první demo a už se frčelo. Dnešní sestava je od roku 2012 stabilizovaná – akorát na konci minulého roku odešel baskytarista Vlasta Zahradník, kterého nahradil Tomáš Trávníček z kapely No Belief.

K jakým výrazným změnám v kapele během těch deseti let došlo?
Změn bylo poměrně dost, což ale na druhou stranu není nic zvláštního… Někdo přestává mít o muziku zájem, ztrácí jiskru, další již hráčsky nestačí. Stále se pohybujeme v undergroundových vodách, což ale neznamená, že muzice nevěnujeme maximum. Jednou jdeme s kůží na trh, máme fanoušky, kteří se těší na nové desky, proto musíme opravdu makat. Chci, aby každý kapelou žil, aby pro ni dýchal. Jinak to nejde! Jak jsem již zmínil, od roku 2012 jsme, až na změnu baskytaristy, stabilní. Tehdy asi nastala nejvýraznější změna, když se za mikrofon postavil bývalý zpěvák teplické metalové legendy Motorband Radek Popel. Doufám, že nám to tak zůstane, protože momentálně jsme jednoduše nejsilnější. Výborně se doplňujeme, funguje mezi námi skvělá chemie, jsme dobří kamarádi… Naprosto ideální stav, který je třeba si hýčkat!

Změnil se během té doby nějak i váš styl? Vyvinuli jste se?
Určitě. Vyvíjíme se neustále! Věřím, že jsme si svůj styl nalezli na desce Bittersweet Devotion z minulého roku. To ale neznamená, že budeme neustále dokola tvořit songy podle jedné úspěšné formule. Naopak – jsem rád, že se můžeme posouvat. Nová deska, kterou nyní natáčíme, bude opět někde jinde…

Na jakých zajímavých místech jste hráli a který koncert vám nejvíce utkvěl v paměti?
Za těch deset let jsme odehráli zhruba 200 koncertů po celé republice. Trošku mě mrzí, že jsme se pořádně nedostali do zahraničí – byli jsme jednou v Německu a několikrát na Slovensku. V Německu přitom máme fanoušky, kteří nám píší, objednávají si CD… Někteří šílenci se dokonce přijíždějí podívat, když hrajeme například u Domažlic. Je to krásný pocit! Zahraničí jsem si dal za jasný cíl. Nahrávky se nám už za hranice protlačit tak nějak podařilo (Bittersweet Devotion měla slušný úspěch například v Rusku), nyní ještě rozjet koncerty… A jaké vystoupení mi nejvíce utkvělo v hlavě? Jednoznačně hraní před Leave´s Eyes ve zlínském Masters Of Rock Café. Liv Kristine pro mě vždycky byla velikou osobností. Miloval jsem Theatre Of Tragedy… A najednou jsem stál na „jejím" pódiu! Po akci jsme s kapelou pokecali, dali jim CD, byli fajn. Na tohle člověk zkrátka nezapomene.

A co Domažlice?
Domažlice miluji! Jsem opravdu moc rád, že tady funguje klub, jako je Death Magnetic. Je to úžasné místo, kam se vždycky rádi vracíme. Na Domažlicku máme stále poměrně silnou fanouškovskou základnu, za což jsem moc rád. Rádi hrajeme například i ve Starci, který je pro mě velmi nostalgickou záležitostí. Právě zde jsem se vůbec poprvé setkával s metalovými koncerty. Dá se říct, že Martyrium Christi mi otevřeli bránu do metalového undergroundu. Sláva této kapele! Na závěr této otázky bych rád zmínil klub Fontána, který nás v začátcích velice podporoval. Umožnil nám uspořádat několik akcí, které pro nás byly výbornou startovací pozicí!

Pracujete na nové desce, jaká bude?
Když nebudu počítat demo, minialbum či split, tak je to naše třetí dlouhohrající deska. Z novinky mám velikou radost. Začali jsme na ní pracovat zhruba půl roku po vydání Bittersweet Devotion, přesto je materiál zase o něco jiný – pomalejší, temnější. Myslím, že tentokrát daleko více pracujeme s atmosférou, což mi imponuje. Desku natáčíme v jihočeském studiu Hellsound. Počítám, že vyjde zhruba na přelomu dubna a května. Nic ale nechceme uspěchat…

Jak budou v sobotu probíhat oslavy? Nějaký speciální program nebo spíše klidnější koncert?
Dlouho jsem si nad tím lámal hlavu… Nakonec jsem usoudil, že nejsme megalomani ani cirkusáci, takže to přehánět nebudeme. Přesto bude koncert v některých bodech speciální! V první řadě s námi opět po více než roce bude hrát klávesistka Petra, která je na mateřské dovolené. V řadě druhé s námi také vystoupí bývalá zpěvačka Eva Markvartová, která nyní žije v Itálii. Je to symbolické, protože právě v Domažlicích před dvěma lety s námi odzpívala svůj poslední koncert. V řadě třetí naživo kompletně zahrajeme nové album. Také bych rád zmínil, že na akci zaburácejí i kapely Abyss, Demenica Mortalis a Return To Innocence. Moc se těším na přátelskou a pohodovou atmosféru a všechny zvu!