Jak jste se dostala k fotografování?
Stalo to na táboře, měla jsem s sebou malý foťák a prostě mě to začalo bavit. Fotila jsem jsem, co mě napadlo, hlavně přírodu. Doma máme taky spoustu fotek, a když si prohlížím, co fotil táta, tak musím říct, že je to docela hezké.
Jaká témata ráda fotografujete?
Hlavně lidi. Ráda je oblékám do něčeho, co seženu nebo co si přinesou, a pak je fotím někde v přírodě. Samozřejmě hlavně kamarády.
Co vás na procesu fotografování baví ze všeho nejvíce?
Snažím se zachytit ten správný pohled na věc. Většinou jsou určité úhly, ze kterých se dá něco fotografovat, a člověk musí objevit, z jakého úhlu, jakým způsobem to může vypadat zajímavě.
Co vás inspiruje?
Nemám žádnou konkrétní inspiraci, snažím se nic nekopírovat, chci vytvářet něco úplně nového, co ještě lidé neviděli. Fotím, co napadá mě a jak to vidím já.
Jaké to je vidět svou vlastní práci vystavenou v knihovně?
Nemyslím si, že ta výstava je nějaký trhák, ale je to fajn. Chodí za mnou lidé a říkají, že se jim to líbilo. Na chodbě ve škole mě zastavují učitelé, že se byli na výstavě podívat a že je to hezké. To potěší.
Co říkají na vaše fotografování spolužáci?
Spolužákům se to většinou líbí a říkají mi, že se diví, proč jsem vůbec na gymplu. Proč jsem raději nešla na nějakou uměleckou školu.
Dokážete si představit, že byste se například fotografováním živila?
Asi ne, je to spíš jenom koníček.
Je pro vás důležitá technika?
Myslím, že na tom nezáleží, i obyčejného foťáku se dají vytvořit fotografie mnohonásobně lepší než z bůhvíjak velkého foťáku. Technika pro mě není důležitá.
Je ve fotografii oblast, kterou byste chtěla prozkoumat?
Ráda bych dělala více černobílých fotografií lidí. Možná se chystám i na to, vyzkoušet si černobílou fotografii s klasickým filmovým fotoaparátem.
