Dostal jméno Zíkáček Bělský. Až do této závěrečné fáze se dostala hra o duchu Českého lesa dvou tváří, Niklovi.

Třetímu večernímu dějství letošní hry, již pro Bělské opět napsala Marie Špačková, předcházelo podvečerní představení u brodu.

„Tam vše proběhlo normálně, pršet začalo před půlhodinou,“ uvedl Deníku starosta města Libor Picka před začátkem večerního druhého dějství.

Tomu patřilo bělské náměstí a konal se soud s provinilci.

„Mysleli jsme, že déšť diváky odradí, ale nestalo se tak,“ pronesla s pohledem na zaplněné náměstí Jindra Cvachovcová.

A neodradil. Nechtěli si nechat nic ujít, takže okolí jeviště před bělským řeznictvím doslova rozkvetlo pestrobarevnými deštníky.

„Nám déšť nevadí. A navíc je to jediné představení, další bude až za rok a navíc bude zase jiné,“ tvrdila nám většina diváků.

Bělští také přivítali vzácnou návštěvu – nebyl jí nikdo jiný než známé ´horské osobnosti´ – Krakonoš, Radegast a poustevník Vintíř.

Po epizodě na náměstí se přesunuli herci i diváci k tmou zahalenému památnému mostu, kde byly kromě ´mluvících soch´ připraveny i křtiny vodníčete. na závěr účinkující,přidalůi i taneček a nikomu nevadilo, že shůry kapala a kapala voda…