Kliknutím zvětšíteExperti se radují. Objevili potenciální zdroj vody na povrchu Měsíce. Životodárná tekutina se má skrývat ve skleněných kuličkách rozesetých po celém Měsíci, které vznikly roztavením materiálu vyvrženého při dopadech asteroidů.
To, že je na Měsíci více vody, než se dříve předpokládalo, zjistili vědci v čele s profesorem Senem Hu z Ústavu geologie a geofyziky Čínské akademie věd díky analýze vzorků z měsíční půdy. Ty sesbírala čínská mise Chang'e-5 (CE5) a přivezla na Zemi v roce 2020. Ze vzorků experti vybrali ke studiu 150 zrn o velikosti od 50 mikrometrů až po jeden milimetr.
Skleněné kuličky se tvoří při dopadu asteroidů
Na studii pracovali vědci z několika univerzit, včetně čínské Nanjing University a University of Science and Technology of China, britské Open University a University of Manchester. Deník The Independent informuje, že výsledky zveřejnili v časopise Nature Geoscience.
Voda byla uložená v kuličkách z impaktního skla, které se tvoří, když na Měsíc dopadnou asteroidy a vysílají spršky kapiček z roztaveného materiálu. Ty pak ztuhnou a přimíchají se do měsíčního prachu.
Zdá se, že voda vzniká, když vysokoenergetické částice proudící ze Slunce, známé jako sluneční vítr, narazí na roztavené kapičky. Sluneční vítr totiž obsahuje vodíková jádra, která se spojují s kyslíkem v kapičkách za vzniku vody. Voda se v nich uzavře, ale po zahřátí materiálu se může uvolnit.
300 miliard tun vody
Kuličky z celého povrchu Měsíce by měly podle odborníků obsahovat mezi 300 až 270 miliardami tun vody. „Tohle otevře nové cesty, o kterých mnozí z nás přemýšleli. Pokud dokážete extrahovat vodu a koncentrovat ji ve významných množstvích, je jen na vás, jak ji využijete,“ citoval deník The Guardian profesora planetární vědy a průzkumu na Open University Mahesha Ananda.
Rozložení vody mezi kuličkami také naznačuje, že se v nich voda může v časovém horizontu několika let akumulovat a posléze se rychle uvolňovat. Tento proces může dle expertů představovat účinný mechanismus doplňování vody, který naznačuje, že na povrchu Měsíce funguje aktivní vodní koloběh. „Impaktní skla na povrchu Měsíce a dalších těles ve Sluneční soustavě mohou uchovávat vodu získanou slunečním větrem a posléze ji uvolňovat do vesmíru,“ uvedl profesor.
Přítomnost vody na Měsíci potvrdilo už mnoho lunárních misí, do této chvíle však nebylo jasné, jak na měsíčním povrchu probíhá zadržování, uvolňování a doplňování životodárné tekutiny. Studie tak doplňuje některé mezery v teorii o měsíčním vodním cyklu.
Pitná voda nebo raketové palivo
Vědci si slibují, že by se voda ve skleněných kuličkách mohla stát potenciálně jednoduše získatelným vodním zdrojem pro budoucí mise. Astronauti by ji mohli přeměnit třeba na pitnou vodu anebo na raketové palivo. Na rozdíl od zmrzlé vody nacházející se v trvale zastíněných kráterech by měla být pro lidi a roboty práce se skleněnými kuličkami daleko jednodušší.
Znamená to také, že by astronauti nemuseli mít jenom zdroj vody, ale rovněž vodíku a kyslíku. „Toto je jeden z nejvíce vzrušujících objevů, které jsme učinili. S tímto zjištěním je potenciál pro průzkum Měsíce udržitelným způsobem vyšší, než kdy byl,“ uvedl Anad.
Obecně se voda na Měsíci vyskytuje spíše ve formě ledu. V trvale zastíněných oblastech, do kterých se nedostává žádné sluneční světlo, je led smíchán s měsíční půdou. Je pohřben hluboko pod povrchem, nebo se na těchto místech může nacházet ve formě vrstvy ledu. Největší množství ledu se nachází na nejtmavších a nejchladnějších místech na měsíčních pólech, ve stínu kráterů. Kaluže plné tekutiny tam ale nenajdete.
V roce 2020 NASA potvrdila přítomnost vody i na osvětlené měsíční straně. V místech, kde svítí sluneční světlo, je kvůli vyšší teplotě mnohem méně vody, ale stále tam je. V blízkosti rovníku se teploty blíží 120 stupňům Celsia, noční teploty pak dosahují -130 stupňů Celsia.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
