Jako z pekla. V zemské kůře vědci našli nejžhavější horninu, jakou lidstvo zná

Unikátní hornina v podobě spečeného černého skla vznikla asi před 36 miliony let na území dnešního Labradoru v Kanadě při dopadu meteoritu, který roztavil místní skály a vytvořil obří kráter Mistastin o průměru 28 kilometrů. Tento kráter se dodnes používá při výzkumech pro simulace měsíčních kráterů, protože je jim na Zemi asi nejpodobnější.

USA zveřejnily tajná data. Týkají se záhadné exploze nad Papuou-Novou Guineou

Při jednom takovém výzkumu byl ostatně učiněn i nález zmíněné horniny - Michael Zanetti, tehdejší doktorand na Washingtonské univerzitě, sebral tento kámen při výzkumu financovaném Kanadskou vesmírnou agenturou, jehož cílem bylo najít způsob, jak skloubit činnost astronautů a planetárních vozítek při průzkumu jiných planet či Měsíce.

Náhodný nález se ukázal jako důležitý, píše web Science Alert. Při analýze se totiž našly v této hornině zirkony, což jsou extrémně odolné minerály, které krystalizují ve vysokém žáru. Jejich struktura mohla odpovědět na otázku, jak velký žár to skutečně byl.

Po prvním nálezu přišly další

Aby si vědci potvrdili svá původní překvapující zjištění, potřebovali prostudovat více než jeden zirkon. Tomuto úkolu se začal se svým týmem spolupracovníků věnovat Gavin Tolometti z kanadské Západní univerzity a v nové studii oznámil, že se jim podařilo analyzovat ve vzorcích z kráteru další čtyři zirkony.

Tyto vzorky pocházely z různých typů hornin na různých místech, díky čemuž získali vědci lepší přehled o tom, jak dopad meteoritu zahřál zem. Jeden vzorek pocházel ze sklovité horniny, která vznikla hned při nárazu, další dva z hornin, které se roztavily a znovu ztuhly, a jeden ze sedimentů, v nichž se uchytily úlomky skla vytvořené při nárazu. 

Vědce dál udivuje kráter v Grónsku. Je o desítky milionů let starší, než mysleli

Výsledky nové studie, jež publikoval 15. dubna odborný titul Earth and Planetary Science Letters, potvrdily, že zirkony ze skla vytvořeného při dopadu meteoritu skutečně vznikly za působení teplot dosahujících nejméně 2370 stupňů Celsia, jak ukázal výzkum z roku 2017, a že sedimentární hornina obsahující úlomky skla byla zahřáta na 1673 stupňů Celsia. Podle Tolomettiho umožní tyto výsledky vědcům vytipovat vhodná místa k hledání nejvíce zahřátých hornin i v jiných kráterech. .

„Začínáme si uvědomovat, že pokud chceme najít důkazy o tak vysokých teplotách, musíme se zaměřit na konkrétní oblasti namísto náhodného výběru míst napříč celými krátery," uvedl Tolometti.

Extrémní teplota, extrémní tlak

V zirkonových zrnech z kráteru objevili vědci také minerál zvaný reidit, jenž vzniká za situace, kdy jsou zirkony vystaveny kromě teplot také vysokým tlakům. Jeho přítomnost proto umožňuje vypočítat tlaky, jimž horniny při nárazu čelí.

V tomto konkrétním případě vyvolal náraz meteoritu tlaky mezi 30 a 40 gigapascaly, přičemž jeden gigapascal představuje tlak přibližně 66 tun na jeden čtvereční palec. Tyto tlaky se přitom týkaly okrajů nárazu; v zóně, kde meteorit zasáhl přímo kůru, se horniny nejen roztavily, ale i vypařily.

Fatální dopad meteoritu? Velikost nerozhoduje, hrozba je jinde, zjistili vědci

Zjištění lze využít i při zkoumání dalších kráterů, ať už na Zemi nebo jinde. Vědci nyní doufají, že jim pomůže při studiu hornin dovezených v rámci programu Apollo z dopadových kráterů na Měsíci. „Může nás to posunout ve snaze pochopit, jak se utvářely horniny v dopadových kráterech v celé sluneční soustavě," uzavřel Tolometti.