Kliknutím zvětšíteHledat obyvatelné planety? Zbytečné. Můžeme přece bydlet i na asteroidech, míní někteří odborníci. Podle nich by se právě tyto vesmírné objekty mohly jednou stát domovem kolonizátorů vesmíru.
Tým vědců z Rochesterské univerzity publikoval studii, která popisuje, jak by mohli lidé v budoucnu využívat asteroidy jako vesmírná sídla o velikosti měst. Portál Interesting Engineering doplňuje, že dvěma klíčovými prvky jsou velký rotující asteroid a síťový vak z uhlíkových vláken.
Rotující obydlí
Nová teorie je variací na takzvaný O'Neillův válec, který vymyslel fyzik Gerard O'Neill na žádost NASA. Americký úřad jej v roce 1972 pověřil vytvořením návrhu vesmírného habitatu, který by umožnil lidem žít v kosmu. Fyzik popsal rotující obydlí, které se skládá ze dvou válců spojených tyčí a otáčejících se v opačných směrech. Rychlost je dostatečná na to, aby dokázala vytvořit umělou gravitaci, zároveň ale není extrémní, aby nevyvolávala nevolnost.
Vědci, kteří novou studii zveřejnili v časopise Frontiers in Astronomy and Space, se sice inspirovali O'Neillovými myšlenkami, zároveň ale chtěli vymyslet vesmírné stanoviště, které by nevyžadovalo vynesení obrovského množství materiálu do vesmíru. Jejich nápad nakonec staví na využití materiálů, které již nyní volně létají vesmírem v obrovském množství. Konkrétně asteroidů.
Asteroid zabalený v síťovém vaku
Při vymýšlení, jak by lidé mohli obývat asteroidy, ale narazili odborníci na jeden problém. Tato vesmírná tělesa totiž sama o sobě nejsou tak velká, aby poskytovala dostatečnou gravitaci. A roztočením po vzoru O'Neillova válce by se rozpadla. Portál University of Rochester doplňuje, že většina asteroidů není ani pevná skála, ale tvoří je hromady suti. Přesněji řečeno jsou tvořeny shluky uvolněných balvanů, kamenů a písku, které drží pohromadě slabá vzájemná gravitace vesmíru. Pokud by vědci chtěli z těchto asteroidů vytvořit vesmírná bydliště, museli přijít na to, jak s takovým materiálem pracovat.
Řešení popsali sami experti jako divoce teoretické. Budoucí kolonizátoři vesmíru by podle nich před tím, než nechají asteroid roztočit, mohli kolem tělesa o průměru zhruba tří set metrů omotat masivní síťový vak z uhlíkových nanovláken. Flexibilní „taška“ by mohla být vyrobena z uhlíkových trubek, z nichž každá má průměr jen několik atomů.
Takový vak by obalil a podepřel celou rotující hmotu asteroidu. Suť z rozpadlého asteroidu, která by se při rotaci rozletěla po vesmíru, by se díky vaku zachytila v nanovlákenné síti a vytvořila by dutou vrstvu. Tu by bylo možné použít jako vnější konstrukci vesmírného obydlí.
Velikost Manhattanu
Vrstva asteroidového odpadu by navíc fungovala jako štít proti radiaci. A z vnitřku by se mohlo začít s budováním obydlí. Válec používaný k otáčení asteroidu by totiž podle odborníků na vnitřním povrchu vytvořil dostatečnou umělou gravitaci, aby se na vesmírném objektu dalo žít. „Na základě našich výpočtů by se asteroid o průměru jen několika fotbalových hřišť mohl rozšířit na válcový vesmírný habitat s obytnou plochou asi 22 mil čtverečných (převodem 56,9 kilometrů čtverečných),“ řekl profesor fyziky Adam Frank, který na projektu pracoval společně s několika studenty Rochesterské univerzity v době pandemie koronaviru.
Doplnil také, že se jedná přibližně o velikost newyorského Manhattanu. „Je zřejmé, že města na asteroidech v dohledné době nikdo stavět nebude, ale technologie potřebné k uskutečnění tohoto druhu inženýrství neporušují žádné fyzikální zákony,“ vysvětlil Frank. Podle něj tak už existují dostatečné důkazy ve fyzice a mechanice, aby jednou nebyly vesmírné kolonie pouhým sci-fi.
Vědec si zatím netroufá říct, kdy přesně by podobné město mohlo vzniknout, ale nakonec by k tomu mohlo dojít dřív, než by si lidé mysleli. „Vesmírná města se nyní mohou zdát jako fantazie, ale historie ukazuje, že zhruba století technologického pokroku může učinit nemožné věci možnými,“ snil vědec.
Většina shoří v atmosféře
Asteroidy jsou kamenná tělesa prolétávající vesmírem. Jde o pozůstatky formování Sluneční soustavy přibližně před 4,6 miliardami let. Vědci odhadují, že ve Sluneční soustavě se pohybují tisíce asteroidů větších než jeden kilometr. Celkově se jich ve vesmírném prostoru nachází přes 600 tisíc.
Největším známým asteroidem je Ceres, který má rovníkový průměr neuvěřitelných 975 kilometrů. Většina asteroidů obíhá mezi Marsem a Jupiterem. K Zemi každý den spadne kolem sto tun materiálu z asteroidů, většina ale shoří při vstupu do atmosféry.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
