Kliknutím zvětšíteO neobvyklém nálezu informoval v obsáhlejším materiálu, podrobně popisujícím současný průběh vykopávky, odborný časopis British Archaeology. Kostra se našla na místě starověké římské osady, jež se v dané oblasti rozkládala na konci prvního nebo na začátku druhého století našeho letopočtu.
"Trochu nás to ohromilo," řekl titulu Business Insider David Ingham, projektový manažer společnosti Albion Archaeology, která výzkum vedla. Vědci si totiž hřebu hned nevšimli, přišli na něj až v laboratoři, když omývali jednotlivé kosti.
Poloha hřebu nasvědčovala tomu, že muže ukřižovali. "Nohy oběti byly s největší pravděpodobností přitisknuty z obou stran ke vzpřímenému kůlu kříže a jeho chodidla byla přibita přes paty vodorovně zatlučenými hřebíky," napsali v článku v British Archaelogy Ingham a Corinne Duhigovi, archeologové z Cambridgské univerzity.
Ukřižován starými Římany
Po konzultaci s odborníkem na lidské kosti a po vyloučení dalších méně pravděpodobných teorií došli archeologové k závěru, že muž se stal obětí starověkého římského ukřižování. Pokud tomu tak skutečně je, činí to z jeho ostatků čtvrtý známý fyzický důkaz takové popravy na světě - a navíc nejlépe zachovalý. Neboť jakkoli vědci považují tento způsob násilného ukončení lidského života ve starověkých římských osadách za běžný, najít něco, čím by se dal archeologicky dokázat, je mimořádně vzácné.
Kostra z cambridgského hrabství je teprve druhá, na níž byl takový důkaz zdokumentován. U dvou ze čtyř archeologických nálezů, jenom v Itálii a druhém v Egyptě, které podle archeologů svědčí o ukřižování, se totiž nenašel žádný hřeb. Ten měla pouze kostra nalezená v roce 1968 v Jeruzalémě, přičemž jeho poloha byla podobná jako u cambridgského kostlivce: také jí trčel z patní kosti, což vede vědce k závěru, že oba popravovaní byli zřejmě ukřižováni podobným způsobem. V patě britského kostlivce se hřeb udržel pravděpodobně díky tomu, že se ohnul a zafixoval v kosti.
"Díky křesťanství ví o ukřižování každý, ale lidé si nutně neuvědomují, že Římané křižovali lidi mnoha různými způsoby. Nemusel to být jen ten klasický způsob přibití vysoko na kříž s roztaženýma rukama a nohama přes sebe nebo těsně u sebe. Lidé mohli být ke kříži častěji pouze přivázáni, než aby byli přibiti," vysvětluje Ingham.
Důvodem je to, že na pozvolné umírání ukřižovaného neměl způsob upevnění na kříž prakticky žádný vliv. Oběť totiž neumírala na rány po hřebech ani na vykrvácení, ale na pomalé udušení, neboť hmotnost vertikálně zavěšeného těla působila na svaly a bránici. Bez opěry nohou se tedy křižovaný člověk nemohl pořádně nadechnout ani vydechnout a postupně začal ztrácet kyslík.
Navíc, i v případě, že Římané nešťastníka ke kříži opravdu přibili, se hřeby většinou neponechávaly trvale v těle. Po několika dnech bývaly podle Inghama vytahovány, aby se daly znovu použít.
Trest za zločiny proti státu
Dalším důvodem, proč se dochovalo jen málo koster se stopami po ukřižování, je to, že takovým nešťastníkům nebyl většinou ani po smrti dopřán důstojný pohřeb, který by jejich ostatky uchoval. Jakkoli totiž bylo ukřižování ve starém Římě poměrně běžné, stále to byl trest vyhrazený pro ty nejzávažnější zločiny, ohrožující stát, například pro pobuřování, čarodějnictví, vzpouru a podobně.
"Rodina ani přátelé většinou nežádali o vydání těla takového hříšníka, protože se báli, že by si je někdo mohl spojit s jeho zločiny. Tělo tedy bylo ponecháno nad zemí a jeho rozklad zničl důkazy o popravě," vysvětluje Ingham.
Nález kostry je však cenný ještě jednou věcí: kromě toho, že rozšiřuje naše informace o ukřižování, jež dosud čerpáme zejména z historických textů, o fyzický důkaz, naznačuje také, jak v době mužovy popravy vypadala politická situace v Británii.
"Ukazuje, že římské právo se i v nejvzdálenějších provinciích říše stále uplatňovalo, ale že v době, kdy tato osoba žila, tedy ve třetím nebo čtvrtém století, docházelo v této oblasti k mnoha politickým otřesům," uzavírá Ingham.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
