Kdo si v dětství všiml toho, že máte zajímavý hlas?
Myslím, že nejspíš rodiče a babička. Pak mi rodiče doporučovali, abych svůj hlas nevyužívala až tak moc a zkusila někdy i mlčet. A taky si mě všimly už ve školce paní učitelky, protože jsem hrála snad v každé besídce, která se konala.

Práci s hlasem jste se začala věnovat na konzervatoři?
Hlasová technika a jevištní řeč patří k základním hereckým dovednostem, takže se jim na konzervatoři věnuje hodně času. Zprvu to pro mě byla výzva, protože jsem se tam učila mluvit úplně jinak, než jsem byla předtím zvyklá. Ono třeba jenom naučit se zašeptat, aby vás slyšeli diváci v poslední řadě divadla, není jen tak. Ale práce na hlasovém projevu je v mé profesi kontinuální záležitost, takže se snažím zdokonalovat neustále.

Patříte k těm, jejichž hlas mnohým lahodí. Koho ráda posloucháte vy? Máte ráda mluvené slovo?
Moc ráda. S potěšením poslouchám audioknihy, třeba při delší jízdě autem. Pokud takovou audioknihu načte někdo opravdu dobrý, dokáže to zážitek z díla neuvěřitelně pozvednout. Geniální v tomhle směru, tedy podle mého, je třeba Oldřich Kaiser, Jiří Lábus nebo Lukáš Hlavica, taky Ťulda Brousek. Skvělí jsou i Viktor Preiss, František Němec, Vojta Kotek, Vilma Cibulková, Jíťa Ježková a spousta, spousta dalších…

Text vyšel v časopise Story.

Bydlíte za Prahou, kde máte svůj „ostrůvek“ jak soukromého, tak i pracovního života. Měla jste v uplynulém roce vůbec potřebu vyjíždět „do světa“? Není to pohodlnější, pracovat z domova?
V uplynulém roce jsem byla hlavně máma na rodičovské dovolené, tedy na plný úvazek. Výjezdy za prací jsem hodně omezila, protože jsem chtěla být co nejvíc doma a věnovat se dcerám. Na druhou stranu, co si budeme povídat, přímý kontakt s diváky je pro herce v pozitivním smyslu ta největší droga. Jenomže se kvůli pandemii v divadle stejně nehrálo, takže jsme my herci měli absťák asi všichni. A co se týče práce z domova, ta je náhodou fajn, jen si to musí člověk dobře rozvrhnout. Když jsme začali dělat náš projekt Čas na TE.BE, bylo to docela hektické, protože se točilo u nás v kuchyni, v obýváku… Šatna byla v dětském pokoji, maskérna u Ivana (životní partner Terezy Bebarové; pozn. red.) v pracovně. No zkrátka improvizace, než si to sedlo. Takže všechno má svoje… Dneska si ráda zajedu natočit na zámek Bon Repos další řadu show Peče celá země a stejně tak ráda jsem doma s dětmi a točíme Čas na TE.BE.

„Vyjet“ s novým pořadem je vždy sázka do loterie. Neměla jste obavy, že se nechytíte?
Přiznám se, že na obavy tenkrát moc nebyl čas. Projekt jsme začali připravovat v době, kdy startovalo vše kolem koronaviru, šily se roušky, všechno se zavíralo. My jsme chtěli taky nějak přispět a pořad z domova, podle kterého si naši diváci budou moct upéct dobrý dezert, dozvědí se něco zajímavého, případně si s námi zkusí vyrobit něco užitečného nebo pěkného do domácnosti, nám přišel jako dobrý nápad. Jak se časem ukázalo a ohlasy našich fanoušků tomu dávají za pravdu, trefili jsme se.

Ve svém pořadu nabízíte prostřednictvím šikovných kutilů praktické tipy a vychytávky do domácnosti. Zkoušíte něco z toho i u vás doma?
Ale to víte, že jo, když vás obklopí tolik šikovných lidí, tak vám nic jiného nezbývá. Některé tipy a vychytávky z našeho pořadu zdomácněly v celé rodině. Já tedy hlavně peču chleba, taky štrúdl, občas banánový chlebík (v tom jede i babička), dědeček zas například vyrábí díky manželům Abtovým z Tátova sadu domácí cider. Věnce dělám ze zásady už jen v kýblu podle super inspirativní influencerky Terezy Rak, atd.

Tereza Bebarová ještě sdělila, že žádná velká kutilka není. „Ne že bych byla na všechno úplně levá, ale znám svoje limity. Naštěstí Ivan je zručný dost, tak na něj v tomhle směru spoléhám. A co se týče složitějších oprav, s důvěrou se obracíme na profesionály. Například náš hodinový manžel je k nezaplacení…,“ dodala.

Nemáte kvůli vašemu pořadu z domova tak trochu „skladiště“?
Vím, co myslíte. Je fakt, že dostáváme od našich hostů hodně různých dárků a náš malý domeček není nafukovací, takže tenhle problém jsme doma řešili, ale s trochou organizačního talentu se nám to daří zvládat. A kdyby nám to náhodou přece jen přerostlo přes hlavu, pořád mám možnost zavolat naší další kamarádce Vandě Chaloupkové, která si založila firmu Bordelmamá, a ta se přímo na binec v domácnosti specializuje.

Jste vyznavačkou spíš zdravého stravování, ačkoli recepty ve vašem pořadu jsou z dílny Josefa Maršálka – tedy řádně ocukrované. Nechystáte i rubriku zdravého pečení?
Zdravé stravování mi určitě není cizí, ale zase nejsem úplná makrobiotická puritánka. Ono to taky se dvěma malými dcerami ani moc nejde. Takže i když se stravujeme zdravě, umíme si, co se jídla týče, i pořádně zahřešit. A zdravé mlsání je téma, které se už v našem pořadu objevilo a v budoucnu ještě určitě objeví. Protože mlsat a nepřibrat je přece sen každé ženy, ne?

Jak jste si v posledním roce poradila s vařením pro děti? Máte u plotny invenci, nebo jste se chytala za hlavu s tím, co zítra uvařit?
Tenhle problém znám velice dobře. Kdybych dala na přání mých dcer, tak vařím dokola pořád to samé a nejspíš obden peču kachnu s bramborovýma šiškama z Lidlu, které jsou obě schopné konzumovat v neomezeném množství. Jenže to by jaksi nešlo, a tak se snažím, aby měly jídelníček co nejpestřejší. A když už vážně nevím, co vařit, inspiruji se na internetu nebo volám mamince. (smích)

Vaši show připravujete s partnerem. Jak zvládáte být stále spolu? Bez „ztráty berušky“?
A víte, že docela ano? Ivan je tolerantní člověk a jen tak něco ho nevyvede z míry. Takže ve chvíli, kdy třeba já začínám panikařit, on zůstává klidný a zase naopak. Když už toho má plné kecky on, musím nastoupit já. No a když náhodou odpadneme oba, tak přichází naše Klaudinka a pomáhá… Vlastně je to zajímavé, jak ty naše holky poznají, že existují momenty, kdy rodiče už mají dost, a na chvilku nám dají volno. Začnou si třeba samy hrát, dvouletá Sofie dokonce imituje četbu…

Mluvíte o dětech. Nepřemýšlíte, že je zapojíte do rodinného byznysu?
Jak jsem řekla, naše Klaudinka nám už pomáhá, a to jak v domácnosti, tak s natáčením. Pravidelně se v našem pořadu objevuje. Vzniklo to vlastně tak, že jelikož točíme v našem domě a byl lockdown, nechodila do školy, pohybovala se okolo štábu a všechno ji to velice zajímalo. Tak moc, že někdy i trošku rušila a pořád chtěla vystupovat. Takže jsme si řekli, že ji zkusíme zapojit a ono to zafungovalo. Zajímavé je, že před kamerou je velice zodpovědná a dělá mi radost. Až si někdy říkám, škoda že jí to nevydrží, i když se vypnou kamery.

Je to jiný pocit, pracovat na svém pořadu, než být „najatou“ herečkou? Je to lepší, vybudovat skutečně něco svého?
Na tom být, jak říkáte, najatá herečka, není vůbec nic špatného. Taková už herecká práce je a díky bohu za ni. Ale co se týče našeho pořadu Čas na TE.BE, máte pravdu. Ten pocit je úplně jiný, protože si projekt sami produkujeme a případný neúspěch padá přímo na naše hlavy. Tady se nejde vymluvit na režiséra, dramaturga nebo třeba špatný překlad. Všechno si děláme sami, za vším, co děláme, si musíme stát, a proto se to snažíme dělat, jak nejlépe dovedeme. Každopádně pocit je to ve výsledku velmi příjemný, už kvůli tomu, že máme spoustu pozitivních ohlasů. A to nás utvrzuje v tom, že to snad děláme správně.

Jak často si umíte vy udělat čas na sebe?
Jak mi potvrdí každá maminka s malými dětmi, čas jenom pro sebe je tuze vzácné zboží. Když už se mi podaří ho trochu získat, je to malý svátek. V takových chvílích si pak užívám především ticho. Takže si udělám třeba dobrou kávu, otevřu knížku nebo časopis, anebo jen tak sedím na terase našeho domečku u lesa a koukám do zeleně. Tyhle chvíle klidu jsou v poslední době velice řídké, ale na druhou stranu si uvědomuju, že ten čas tak neskutečně letí a holky rostou tak rychle, že je třeba si s nimi užívat každý okamžik. A tak si vlastně ani moc nestěžuju. Na relaxování budu mít času dost… někdy. (smích)