Rodiče na nás mají trvalý vliv. Pro dceru je přitom zásadní vztah s otcem, a to i v případě, že vyrůstala jen s matkou. Byl chladný, nebo laskavý? Projevoval vám lásku, nebo jste ho téměř neznala? Ať už to bylo jakkoli, zanechal ve vás otisk. Otec dceři ovlivňuje celý život, možná víc, než si uvědomuje.

Špatný otec, ohrožený vztah

Jsou ženy, které jejich otec nikdy nepřijal, mnohdy ho ani nepoznaly a třeba s ním nežily, protože od nich odešel. Svým postojem v nich vypěstoval pocity nejistoty, méněcennosti, strachu, osamělosti. Tyto bolestné události pak vedou k tomu, že v dospělosti ženy od mužů neočekávají lásku a bojí se vstoupit do důvěrného vztahu. „Podobný vztah v minulosti způsobil, že jste vyrostla s nepravdivými představami o sobě, o svém otci a vašem vzájemném vztahu,“ upozorňuje psycholožka Ivana Hořicová. „Vztah otce a dcery je základním kamenem pro budoucí život s partnerem,“ uvádí.

Už v holčičím věku musí být dcera pro otce zajímavá. Malá holčička velmi intenzivně vnímá, když je na ni táta pyšný. Buduje v ní základní vzorec, podstatu jejího vztahu k mužům a také budoucího ženství. „Pro tátu by měla být holčička princeznou, které dává najevo lásku, respektuje ji,“ dodává psycholožka.

Mužská energie

Na druhou stranu se dcera naučí, jak s muži mluvit, jednat. Musí se potkat s mužskou energií a vyzkoušet si, jak on reaguje zase na tu její. Je to trénink do života s partnerem. Na tom všem pak bude stavět svůj budoucí vztah k mužům. Musí se naučit nepovažovat svoje ženství za slabost a zjistit, že s opačným pohlavím se nemusí bojovat, ale naopak se mohou docela hezky doplňovat. U otce se naučí, proč jsou muži pro život dobří.

Už malé děvče umí používat své tajné ženské zbraně. Její kouzlo tátu lehce přemůže. „Důležité je získat pevnost v postojích, je to iniciační vzkaz rodiče,“ říká psycholožka. „Můj otec vždycky říkal: Copak naše Ivanka, ta se v životě neztratí,“ vzpomíná. „Dal mi tak důvěru a posílil moji sílu do života.“

Odpuštění je důležité

„Měla jsem otce, kterého jsem celý život neviděla, potkala jsem ho až dva roky před jeho smrtí,“ vypráví Soňa Marková. „Dohodly jsme se sestrou, že ho navštívíme a nebudeme nic řešit. Chtěli jsme jen vidět, jak vypadá, jak mluví, jak se chová. Bylo nám divné, že se o nás celý život nezajímal.“

Sonin otec měl několik manželek. Když se s ním setkala, bylo jí už šedesát, jemu devadesát a žil se čtvrtou manželkou. „Přišla jsem k nim domů, sedla jsem si vedle něho, on se na mě obrátil, položil ruku na mou a zeptal se: Co ty, prcku? Cítila jsem, jako by napravil všechno, co mi v životě dlužil. Úplně jsem se rozplývala,“ vzpomíná dojatě Soňa. „Čas se vrátit nedal, ale tehdy jsem se cítila opravdu jako malá holčička, která najednou získává pocit jistoty a důležitosti.“ Otec vrátil Soňu ke kořenům, dodává k tomu psycholožka.

Jak se prosadit

Aneta Králová to s muži nikdy neuměla. „Myslela jsem si, že jim musím splnit všechna přání, udělat pro ně, co jim na očích vidím, že mě za to budou mít rádi. Žehlila jsem jim košile, starala se o ně, vařila a některé i živila. Nakonec se se mnou stejně rozešli,“ lituje. „Mnoho holek neumí v tomhle světě uplatnit svoji ženskost a bojí se prosadit,“ říká psycholožka. U Anety byl na vině její otec. Byl direktivní, nenechal ji si prosadit svůj názor. Proto si myslela, že hodná holka bude vždycky oblíbená, že proto ji budou mít muži rádi. Jenže najít hranici, kam až nechám partnera zajít, je ve vztahu také velmi důležité.

Nedávno zaujal příklad třiaosmdesátiletého Joširó Moriho, který odstoupil z funkce předsedy organizačního výboru olympijských her v Tokiu za své nevhodné sexistické poznámky. „Pokud zvýšíme počet žen ve výkonném výboru, musíme se ujistit, že jejich čas na proslov bude nějak omezen. Mají totiž problém skončit, což je otravné,“ uvedl bývalý japonský premiér, známý podobnými skandály už z minulosti. „Takový typ otce má téměř vždy raději syna. Pokud má dceru, jedná s ní jako s klukem. Jezdí s ní na ryby, chodí na fotbal,“ vysvětluje psycholožka. „Muži cílí na výsledek, což sice není špatné do života, ale nesmí to být podmíněné vztahem. Pro dceru otec udělá nejvíc, když podlehne jejímu kouzlu a dává jí to najevo.“ Dlužno podotknout, že matka Joširóvi zemřela, když mu bylo pouhých sedm let, což mohlo mít vliv na jeho chování k ženám.

První vztah na zkoušku

A kdy ve výchově dcery mnohdy zmůže víc otec než matka? V pubertě, respektive ve věku tak od 11 let. Dcera si v této době na otci zkouší první vztah s chlapem. Ona může, je to jeho krev. Táta je pro ni bezpečný rytíř. Může i dělat chyby, ze kterých si vzájemně dělají legraci. V tátovi musí vidět člověka s respektem a úctou. Při hledání partnera pak ocení tuto naučenou toleranci – kde je ta hranice, kam až může zajít, kdy dát včas stopku. Naučí se říct, tohle už není pro mě dost dobré.

Ani trestání není vztahově jednoduché. Je dobré dát najevo, že i když táta dceru za nějaký prohřešek potrestá, má ji pořád rád. Trest nezmění jejich vztah, jde jen o výchovu. Chování k dceři nesmí být hrubé, jinak by ji zraňoval a útočil na její důstojnost. „Když mi bylo 17 let, šla jsem na ples a domů mě doprovodil jeden hodný kluk, kterému jsem se líbila. Stáli jsme dole pod schody a drželi se za ruku. Mezitím vyběhl táta, kterého poslala máma, kde že se courám, a vrazil mi facku. Vzteky jsem běžela domů skoro po třech schodech. První facka v životě! Dlouho jsem mu to nemohla zapomenout a až po mnoha letech jsme si z toho dělali tak trochu legraci. Ranilo mě to. Můj hodný táta, kterého jsem zbožňovala, mi dal facku!“ vzpomíná Kateřina Landová.

Jistý odstup od rodičů je ale časem důležitý. Jen tak dítě dokáže opustit bezpečí domova, které je tak pohodlné, a vydá se hledat vlastní cestu. Ale i tak je těžké vydat se na cestu a na ní najít někoho, kdo je jako milovaný táta.

„Ve vztahu otce s dcerou má všechno svou míru,“ říká psycholožka Ivana Hořicová. „Maminka musí zažít, že je nejlepší žena pro partnera. Vidět rodiče, jak se dohadují, že to je normální. Nesmí získat pocit, že se rozejdou. Je potřeba vytvořit bezkonkurenční prostředí. Tatínek a maminka jsou ti, kteří ji milují. Díky tomu může dcera zůstat dítětem, dokud neodroste,“ uzavírá.