Dopis od paní Evy: Kdybych se mohla vrátit o sto let

Zdroj: Deník

Kdybych se mohla vrátit o sto let i více dozadu, chtěla bych se potkat se svým pradědečkem. Pocházel nejen z mlynářské rodiny, ale i také z patnácti sourozenců. Sám začal chodit do školy již od čtyř let a to proto, že se jeho starší bratr bál chodit do školy sám. Pradědeček chodil s ním a sedával vedle něj. Velmi si přál jít se učit mlynářem, a tak ho tatínek dal do učení. Pak se dostal do státní průmyslové školy v Praze. V druhém roce bydlel se svým starším bratrem, který studoval práva. Peněz měli málo, a tak se museli otáčet, aby mohli zůstat bydlet spolu. Jako student dostal státní stipendium. Mohl se stát, na doporučení svého třídního profesora, kresličem v továrně Ringhofer. Musel se však vrátit domů.

O vojnu si zažádal do Vídně, kde byl státní mlýn. Chtěl si tam odbýt vojenskou službu, ale nebylo to tak jednoduché. Mezi samými cizinci se ale prosadil. Chtěl ve Vídni zůstat a tak psal domů tatínkovi.

Dopis napsal Karel: Milá babičko,

Otec byl však již nemocen, a proto se musel vrátit. Doma našel zpustošený mlýn a musel začít velmi tvrdě pracovat. V okolí byly dva mlýny modernější a mlynáři bohatší. Nevzdal se a snažil se. Vše chtěl přestavět a k tomu se musel oženit s nevěstou, která přinesla peníze věnem.

A tady bych chtěla být po boku svého pradědy a odžít s ním jeho bohatý život. Přestavěl mlýn i pilu. V nejbližší vesnici byl vždy radním a měl i jiné funkce. Kolik toho postavil sám a pak se svým synem, mým dědečkem! Pracovitost, smysl pro obchod, předvídavost a silná vůle je zapsána v genech. Náš rod neporazila ani válka, ani čtyřicátý osmý rok, ani padesátá, ani další kritická léta. Velmi úspěšný člen naší rodiny je můj bratr. Dostal do vínku nejen pracovitost, cit pro obchod, ale hlavně touhu jít stále dopředu a bojovat za své cíle. I jeho syn je mlynář. I můj syn s ním pracuje, ačkoliv měl řemeslo a školu po předcích mé matky. Co je spojuje? Nebojí se žádných překážek a žádné práce. Jsem na ně hrdá.

Eva