V malé obci u Domažlic začal ve středu večer doslova maraton pečení chodských koláčů. Jeho příčinou je svátek folkloru, který právě dnes začíná v Domažlicích.

V bořické pekárně se musejí snažit, aby uspokojili mlsné jazýčky návštěvníků slavností, kteří hodlají ochutnat vyhlášenou chodskou pochoutku. Napilno zde začali mít už před lety, kdy byla zcela zrušena výroba v domažlické pekárně.

„Byl to tehdy nápor, protože jsme Domažlicím nejblíž, od konce Bořic je k ceduli Domažlice asi 300 metrů. Ale prvotní obavy se díky šikovným pomocnicím vytratily. Je štěstí, že koláče peče ve velkém také pan Kotačka ve Staňkově, dále je dělá paní Konopíková v Krchlebech a paní Navrátilová v Domažlicích," vzpomíná majitelka Bořické pekárny a cukrárny, 63letá Marie Vondrovicová .

Jak nahlíží na pracovní vytížení před letošními šedesátými Chodskými slavnostmi majitelka pekárny? Je náročnější než bylo uplynulé roky?

„Myslím si, že ne. Máme už v pečení koláčů rutinu. Je ale pravda, že zatímco běžně v pekárně pracuje pět lidí, nyní před slavnostmi je jich tu šestašedesát, aby se mohlo dělat na směny," říká Vondrovicová s tím, že pomáhají ženy z Bořic i okolí a samozřejmě zapojila i vlastní rodinu.

V provozovně jsme viděli čiperné důchodkyně i ženy v nejlepším věku, pomáhaly i dvě dívky, které před nedávnem opustily základní školu.

„´Děvčata´, která tu mám každoročně na výpomoc, jsou velice šikovná a mohu se doopravdy na ně spolehnout. ´Malují´ koláče a je radost se na ně dívat. Z těchto lidí, které pečou koláče, jsou 4/5 takzvané zdravé jádro a pomáhají mi rok co rok," chválí ženy a samozřejmě i mužské pomocníky šéfka a dodává: „Jsem moc šťastná, že tu mám Marušku Johánků, paní Bayerovou, Švajnerovou, Hruškovou a mnohé další."

Každoročně pomáhá i Elen Váchová z Domažlic.

„Nebýt Bořic, neměla bych pracovní materiál," směje se žena, která se zabývá výrobou kraslic a v pekárně si sama pořizuje z vajec pro ně ´výfuky´ – tedy skořápky, které později zdobí či vyřezává.

„Navzájem si vycházíme vstříc, je to úžasná pomoc. Nebýt jí, musela bych jednoho pracovníka vyčlenit na vejce. Takhle nám připraví k použití přesný počet vajec. Vezměte si, co jich spotřebujeme !" říká Vondrovicová.

V pekárně to není jen o pečení, nejprve je nutné objednat potřebné množství surovin.

„Nejhorší je to s tvarohem, protože ho musím objednat 22 metráků měsíc předem, aniž bych věděla, kolik dostanu objednávek na koláče, přitom tvaroh nemá dlouhou záruku. Ale mělo by to být dobré, letos děláme kolem 10 tisíc pěti set koláčů," podotýká Vondrovicová.

Zajímalo nás, za jakou dobu se stačí toto množství koláčů připravit.

„Začali jsme péct ve středu vpodvečer. Budeme pokračovat až do pátku do večera a pak bude přestávka. V sobotu večer přijde ještě dvacet lidí na noční směnu, aby byly čerstvé koláče na neděli," prozrazuje Vondrovicová.

V jejím týmu najdeme i seniorku, která pravidelně u váhy pečlivě odděluje těsto na jednotlivé koláče.

„Paní Bayerová je úžasná ženská, nás mladší všechny přeskočí a strčí do kapsy, jaký má elán," říká Vondrovicová.

„Letos už tu pomáhám po dvanácté, zatím mne koláče baví," říká Anežka Bayerová, jíž by nikdo nehádal 79 let. Na starosti má to ´správné´ těsto.

„Ona tu mládne," ozývají se spolupracovnice.

Mezi nimi je tradičně pedagožka z Gymnázia J. Š. Baara v Domažlicích.

„Mám to sem 50 metrů od domu a zdobení koláčů mne moc baví. Když je zapotřebí, člověk jde pomoci. V podstatě si tím každý rok zpestřují prázdniny i různé poutě. Při koláčích si člověk úžasně ´vyčistí´ hlavu," směje se Marie Johánková, na níž je například gró koláče, tedy základní vzor povidly.

Zdroj: Youtube

„Doma zdobím povidly, tady vzor, který kolegyně vytvoří, doplňuji mákem a snažím se, abych ho nepokazila," směje se vedle pracující paní Libuše.

O ženy, jejichž dílo zanedlouho ochutnají návštěvníci slavností, je dobře postaráno. Chvíli před tím, než jsme je navštívili, obědvaly.

„Měly jsme pečenou, předtím naloženou krkovici, k tomu zeleninku, papričku, pak okurčičky, chlebíček a pivíčko," prozradily nám na závěr bořické pekařky koláčů.