Auta s nejrůznějšími poznávacími značkami je možné vidět poblíž bělského historického mostu. S plody lesa, hlavně hřiby a liškami, míří do výkupny hub nejen místní, ale i lidé z širokého okolí.

„Hledat houby nás moc baví, doma už jich máme spoustu nasušeno, takže přebytky prodáváme. Tyhle jsme nasbírali v Krušných horách pod Klínovcem, akorát nás mrzí, že nevykupují všechny druhy, doslova mi trhá srdce, když tam necháváme hřiby kováře," uvedla Deníku Mirka Vajrychová s dcerou Denisou z Ostrova u Karlových Varů.

Z domova to mají do Bělé trochu z ruky.

„Je to sem od nás 105 kilometrů. Není to velké terno, ale když odpočtu pohonné hmoty, nějaké penízky zbudou," dodává.

„Máte ´áčko´! Kde jste byly včera?" vítá je s úsměvem výkupce hub Miroslav Giertl.

Zkušeným okem přehlédne donesené hřiby, křemenáče a lišky, zkusmo některé z hub rozřízne, aby se přesvědčil, zda nejsou červivé. Pak už houby putují na elektronickou váhu, která nejen ukáže jejich množství, ale zároveň je zaznamená na účtenku, již každý při prodeji hub obdrží.

„Když jsme tu byly poprvé, pán nás moc překvapil tím, že nám vydal účtenku. Schováváme si je, abychom věděly, kolik hub jsme nasbíraly. Jsme velice spokojené, jak se tady houby vykupují," kvituje Vajrychová s tím, že u nich podobná výkupna neexistuje.

V té chvíli už přicházejí další sběrači.

„Jsem z nedaleka a chodím sem s houbami pravidelně. Rád si na houbách pochutnám, částečné zásoby doma mám, a když je možnost za ně dostat penízky, tak proč ne? Sbírat houby se vyplatí už kvůli zdraví. Člověk sice nachodí hodně kilometrů, ale my na ně s kamarádem nejezdíme autem, nýbrž na kole, denně ujedeme až 40 kilometrů, takže to máme ještě plus," pochvaluje si muž, jenž se nám představil jako Miloš.

Se samými ´praváky´ se dostavil další muž. Je snadné je najít?

„Je to umění, člověk musí vědět, kam na ně má jít," směje se místní Luboš Doleček a dodává, že přinesl houby potřetí, je důchodce a sběrem hub si vylepšuje ´rozpočet´.

„Na houby chodím většinou s přítelem z Boru, nejezdíme na ně nikam daleko. Už jsme měli omáčku i smaženici, takže tyhle prodáme, protože houby nezavařuji. Zítra zase půjdeme, zdá se, že začaly pořádně růst," prozrazuje místní Jaroslava Zvonařová.

Dostavili se i dva muži, kteří přinesli houby v igelitkách.

„Takhle mi je nosit nemůžete, to je špatně. V igelitce se houby zapaří! Musíte je mít v košíku nebo bedýnce," vysvětluje Giertl a už sahá po teploměru. Venkovní teplota se pohybuje mírně nad 20, v igelitce je 25,3 °C.

„Musím je rychle ochladit," říká Jirkovi a jeho kolegovi ze Starého Sedla.

Zdroj: Youtube

„Jezdíme sem také z okresu Tachov, u nás nikde tak dobře jako tady houby nevykupují," přidává se manželská dvojice. Paní nám pak zapózuje s pravými hřiby – dvojčaty: „Za peníze si jako důchodci koupíme jídlo, něco dáme vnoučatům." „Už jsme letos dvakrát zmokli, ale přijdeme, domů, ´osprchnem´ se a usušíme," doplňuje ji manžel.

V bělské výkupně se sejde pravých hřibů, až oči přecházejí, o liškách nemluvě.

„Chodit po lese a sbírat houby je takový můj sport a hlavně odpočinek po práci, kde dělám údržbáře. Rodina chodí občas se mnou. Houby sem vozím pravidelně, kdybych měl zavařovat všechno, co domů přinesu, tak mám houby na sto let," říká s úsměvem Jaroslav Kadeřábek z Mnichova.

Zástupy těch, kteří přinášejí či přivážejí do výkupny hub plody lesa, se za dobu naší návštěvy nijak netenčily. Při odchodu ze dvora výkupny nás zastavil další houbař.

„Pojďte se podívat, jaký hřib jsem našel na Černošínsku. Sice jsem ho rozkrojil, abych zjistil, jestli není červivý," pozval nás Martin Zušťák. I jemu se vyplatí z Tachovska do Bělé s houbami jezdit: „Peníze za houby dám dětem. V září nastupují do školy, takže si za ně něco potřebného koupí."

O houbách se kdysi říkalo, že jsou ´maso chudých´. V současnosti si koupi skutečného masa může dovolit snad každý, avšak houby jsou pro určité skupiny lidí vítaná možnost přivýdělku.