Málokdo si dokáže představit, jak se cítí člověk, kterého moderní technika ´odhalí´ v supermarketu coby zloděje. Bezpečnostní rám u pokladny se rozpípá a červená signalizace rozsvítí. Následuje telefonát pokladní a odchod zákazníka se ´sekuriťákem´ do příslušných prostor mimo prodejnu.

Osobně a zcela záměrně jsem si tento – pro poctivého zákazníka ponižující akt, vyzkoušela. S mužem ostrahy jsem za zkoumavých pohledů ostatních nakupujících odcházela, abych absolvovala s vypůjčeným papírkem 2×2 centimetry skrývajícím bezpečnostní kód zboží, dobře ukrytým v nejmenší kapsičce riflí, prohlídku.

Nejprve detekčním přístrojem prozkoumal moji kabelku, ale nevydala ani hlásku. Pak jím – po mém předchozím souhlasu – ´vojel´ z dálky moji maličkost, aby zjistil zdroj pípání. Vyjmula jsem konečně z kapsy papírek s kódem.

Samozřejmě jsem předem věděla, s čím mohu počítat. Ale co lidé, kteří si v jiném obchodě koupí cokoli a nedojde pak u pokladny k vyrušení bezpečnostního kó­du?

Pokud u nově nakoupených kalhot či bundy pečlivě neprozkoumají kapsy či límec a kapuci, mohou se zcela nevinně ocitnout v podobné situaci.

´Pípají´ v jiném krámu a okolí si o nich může v té chvíli myslet, že něco ukradli. A bohužel se už nedozví, že vše způsobila trestuhodná nedbalost jiného prodejce. A punc zloděje se asi hodně těžko smývá…