„Je to na hraně. Vlastně jen přežívám," říká Kryštof. „Kvůli těm lidem, kteří na mě pravidelně čekají, ale nechci skončit," tvrdí prodejce. Se svým pojízdným krámkem zajíždí každý týden do Františkova, Chotiměře, Podražnice, Věvrova, Horšova, Horního Metelska a Hašova.
V posledních letech přestal jezdit například do Tasnovic, Borovice nebo Jeníkovic. Jeho zákazníky jsou převážně staří lidé, po jejichž úmrtí již v obci nezůstane nikdo, kdo by měl o jeho služby zájem. Vzpomíná, že ještě před přibližně patnácti lety jezdily po okrese čtyřikrát týdně dva velké autobusy pojízdné prodejny a nakupovala v nich spousta lidí.
„V každé vsi mám teď kolem tří zákazníků, nejvíce čtyři. Jsou i tací, kteří auta mají, ale nikam nejezdí a zvykli si na mě," říká prodejce. Lidé mají zájem hlavně o základní potraviny jako pečivo, sýry, uzeniny, mouku, mléko nebo jogurty.
Město Horšovský Týn letos na provoz pojízdné prodejny přispěje 73 tisíci korunami.
„Je to na hraně," hodnotí situaci stejnými slovy starosta Horšovského Týna Josef Holeček. „Někteří lidé na pojízdnou prodejnu odkázaní jsou, ale myslím, že většina si dnes zajede nakoupit autem do města nebo má někoho, kdo mu nákup doveze," uvažuje. „Zatím ještě pojízdná prodejna funguje, ale pořád sleduji nějakou zpětnou vazbu, abych věděl, jestli je o ni zájem," dodává.
„Kdyby mi na prodejnu nepřispívali, už dávno bych to musel položit, to je mi jasné," vysvětluje Kryštof, pro kterého je každý menší výdaj a každý kilometr navíc obtížnou komplikací. „Doufám, že ty čtyři roky do důchodu to ještě vydržím," dodává.
