Po otevření vchodových dveří vás nejdříve omámí vůně z družstevní kuchyně, o patro výše na chodbě upoutá velký obraz šampionky – krávy Fanatičky.

Po otevření dveří u ředitele a předsedy představenstva Meclovské zemědělské, a.s., vás zlatým třpytem ochromí spousta pohárů a ocenění. A mezi tím vším nás vítá ing. Jaroslav Hána, který získal v oblasti zemědělství titul Manažer roku 2011.

Vezměme to hezky popořádku. Kdy a kde jste se narodil?

Narodil jsem se 24. května 1949 ještě v Meclově. Ty, co byli o rok mladší, už vozila sanitka do porodnice, ale u nás byla jen porodní bába. Jsem z dvojčat, a když se narodila sestra Anna, táta s dědou prý chodili po dvoře a říkali: Hmm, my jsme chtěli kluka… , nedá se nic dělat. Za chvilku jsem ale ´vylezl´ já a šli to oslavit.

Jak tenhle dvojitý ´dáreček´ brala rodina?

Všichni měli radost, jen maminka brečela: Všichni mají jedno, já musím mít dvě! Pak ještě byl problém s kočárkem. Sehnat kočár pro dvojčata nebylo jen tak, nakonec se podařilo, ale babička, která byla ročník 1898, ho musela přivézt po vlastní ose, protože do autobusu se nevešel, vezla ho z Domažlic do Meclova. Když mi to vyprávěla, říkal jsem jí: Babi, mohla jsi v Draženově na kopci do něj sednout… Opáčila mi: No jo, když tam byl dole rybník! A dodneška ten kočár využívají maškary o masopustu.

To snad ne! Tak dlouho vydržel?

Opravili ho, nabarvili a vozí v něm dárky, co od lidí dostanou. Už je tu ve vsi jako inventář, podobně jako já (smích).

Nikdy jste nebydlel někde jinde?

Ne. Tady v Meclově jsem stále bydlel. Chodil jsem tady do základní školy až do páté třídy, od 6. do 9. pak do Horšovského Týna. Tam jsem byl i další čtyři roky na střední zemědělské technické škole a od roku 1968 jsem pět let studoval zootechnický obor na vysoké škole v Českých Budějovicích, která patřila pod Vysokou školu zemědělskou v Praze. Pak jsem byl na vojně v Mariánských Lázních.

JAROSLAV HÁNA, ředitel a předseda představenstva Meclovské zemědělské, a. s., zasvětil život rodnému Meclovu a zemědělství. Jeho schopnosti dokládá ocenění Manažer roku 2011.

Kdy jste se ženil?

V ´74. roce a manželku mám z Budějovic. Musela tady na mě měsíc počkat, až se vrátím z vojny.

Z čeho vyplynulo vaše rozhodování po základní škole o budoucí profesi?

Svým způsobem jsme byli přinucení. Chtěl jsem dělat opraváře rádií a televizí, ale direktivně jsem musel nastoupit na zemědělskou školu, kam šly děti rodičů, kteří pracovali v zemědělství. Ale dnes vůbec nelituji, že jsem si tehdy nemohl vybrat.

Chytlo vás zemědělství už na střední škole?

Myslím si, že obor pěstitel-chovatel byl v té době perspektivní. Naše třída byla navíc hodnocena jako jedna z nejlepších v rámci deseti let. Měli jsme dobrou partu.

Kam vlastně jste nastoupil do práce po vysoké škole? Měl jste nařízeno jít do Meclova?

To vůbec ne, ale v té době odešla sestra ilegálně do Anglie a chtěl jsem se, když byla pryč, postarat o rodiče. Chtěl jsem zůstat doma v Meclově. Přesvědčil jsem manželku, která je přímo z Budějovic, aby nastoupila jako učitelka v Základní škole ve Vrchlického ulici v Horšovském Týně, kde pak pracovala až do důchodu.

Měl jste kvůli emigraci sestry nějaké problémy?

To je taková perlička – jsem nejstarší podporučík v České republice. Znal jsem se s šéfem vojenské správy a ten mi vysvětloval, že mne nemůže povýšit, neboť mám sestru v Anglii. Říkal mi: Ty jsi se vůbec neměl stát důstojníkem!

JAROSLAV HÁNA, ředitel a předseda představenstva Meclovské zemědělské, a. s., zasvětil život rodnému Meclovu a zemědělství. Jeho schopnosti dokládá ocenění Manažer roku 2011.

Vadilo vám to?

Měl jsem z toho legraci. Pokud jsem byl někde na vojenském cvičení, všichni kamarádi byli pomalu majoři a já stále podporučík. Moc mě to těší a jsem na to naopak hrdý.

V práci vám pak nikdo problémy nedělal?

Věděl jsem, že když se vrátím do zemědělství, problémy mi dělat nebudou. Začínal jsem jako velitel silážní jámy.

Tady v Meclově? Jak si mám představit vystudovaného inženýra jako šéfa silážní jámy?

Poslali mne, abych dirigoval mechanizační prostředky, které tam jezdily se siláží, zajišťovaly prohrnování, dusání a tak. Poté jsem jako zootechnik dostal na starost živočišnou výrobu. Jezdil jsem na motorce ´stopadesátce´ a měl jsem přidělené Mrchojedy, Jeníkovice, Bozdíš a Baldov. Tehdy bylo v každé vesnici několik stájí. Dnes máme 25 vesnic a velké stáje jen na pěti místech, tenkrát jich mělo meclovské družstvo asi 96.

JAROSLAV HÁNA, ředitel a předseda představenstva Meclovské zemědělské, a. s., zasvětil život rodnému Meclovu a zemědělství. Jeho schopnosti dokládá ocenění Manažer roku 2011.

Jak se vaše kariéra vyvíjela dál?

Stal jsem se faremním zootechnikem a potom hlavním zootechnikem.

Kdy jste nastoupil do čela družstva?

V ´88. roce jsem byl zvolen předsedou JZD Meclov, které později změnilo název na ZD Meclov, a od roku 1996 jsme se stali akciovou společností.

Bylo složité přetransformovat družstvo na akciovku? Mělo snad v té době družstvo nějaké existenční problémy?

Spíše byly tlaky zvenčí. Lidé, kteří v družstvu pracovali, chtěli mít i nadále práci.

Podařilo se to?

Myslím si, že ano. V první řadě jsme do akciovky nešli způsobem, že by se například management oddělil od ostatních lidí. Měli jsme v družstvu před revolucí člověka, který dopředu věděl, co se stane, a oddělil si lukrativní pozemky. Nejprve jsem oslovili všechny členy družstva, řekli jsme jim, že chceme udělat akciovou společnost, což je forma hospodaření lepší než zemědělské družstvo, a jestliže bude souhlasit 81 % družstevníků, akciovku vytvoříme.

Jak to lidé brali, měli hned od počátku zájem?

Nakonec jich bylo pro asi 87 procent.

JAROSLAV HÁNA, ředitel a předseda představenstva Meclovské zemědělské, a. s., zasvětil život rodnému Meclovu a zemědělství. Jeho schopnosti dokládá ocenění Manažer roku 2011.

Jaký měla ´akciovka´ odrazový můstek? Byly tam nějaké slabiny, jak si vedete nyní?

Mohu říct, že v době, když jsem nastupoval, jsme byli v užitkovosti dojnic asi osmnáctí v okrese z celkových pětadvaceti podniků. Se dneškem se to nedá vůbec srovnávat, nyní jsme nejlepší v kraji a jedni z nejlepších v republice.

A co se týče rostlinné výroby?

Tenkrát asi byla větší výhoda v tom, že se mohlo více hnojit. Byla k dispozici hnojiva, hlavně i ta levnější, a množství živin na hektar bylo možná dvojnásobné oproti dneš᠆ku. Ale výnosy se přesto moc neliší, jsou nyní asi o dvacet procent vyšší než tenkrát.Podíl na tom mají jiné technologie zpracování půdy, lepší odrůdy a další věci, které s tím jsou spojené.

Jak se přihodilo, že jste se stal ředitelem společnosti?

Zvolili mne v roce 1996 předsedou představenstva, a tudíž jsem se stal i ředitelem akciové společnosti. Už tu tedy straším hodně dlouho (smích).

Dá se nějak říci, jak dlouho vydržíte v čele Meclovské zemědělské?

O tom rozhodnou jiní. Tento pátek jsou volby, bude se při nich rozhodovat o představenstvu a dozorčí radě. Když mne v pátek kolem 17. hodiny nezvolí, raději rozhovor nepište!

To vám, bohužel, nemohu slíbit, rozhovor je naplánovaný na sobotu. Ale nejsem tu přece kvůli akciovce, nýbrž hlavně kvůli vám a vašemu ocenění! Stal jste se v rámci odvětví zemědělství Manažerem roku 2011. jak jste se stal kandidátem na titul?

Byl jsem osloven prostřednictvím okresní organizace Zemědělským svazem České republiky, jestli bych se nezúčastnil.

JAROSLAV HÁNA, ředitel a předseda představenstva Meclovské zemědělské, a. s., zasvětil život rodnému Meclovu a zemědělství. Jeho schopnosti dokládá ocenění Manažer roku 2011.

Co jste musel splňovat nebo doložit?

Komise Zemědělského svazu v čele s panem Jaroslavem Šubrtem sestavila kritéria, šestatřicet bodů, podle kterých hodnotila náš podnik. To znamená, že zkoumala hospodářské výsledky, souvislosti a vztahy mezi zaměstnanci a managementem, jakou máme techniku, kolik jsme investovali do modernizace, bylo toho hodně. Prostě vše komplexně posoudila, včetně výsledků předešlých let a toho, jaká je předpokládaná budoucnost společnosti.

Kolik lidí se ucházelo o titul?

Celkem se vybíralo ze zástupců asi 22 oborů, já jsem soutěžil v oboru lesnictví a zemědělství, kde bylo šest kandidátů.

Kde se konalo vyhlášení Manažérů roku 2011?

Byl jsem pozván na Žofín, kde měl být předseda vlády. Ten však musel odletět do Číny, takže ceny nakonec předávali jiní.

Byl jste na Žofíně dlouho napnutý, jak jste dopadl?

Nemusel jsem vůbec na nic čekat. Zemědělství je sice od zet, ale tam se to bralo podle anglického agriculture, takže jsem šel na pódium jako první.

Dalo se předem tušit, jak dopadnete?

Ani náhodou. Vše posuzovala asi 18 či dvacetičlenná komise, v níž byl jen jediný zástupce zemědělství, tam nešlo nic nahrát. A výsledky byly kompletní až ráno v den vyhlášení.

Překvapil vás titul, kterým jste byl ohodnocen, a jak jeho získání vnímáte? Nesetkal jste se například u kolegů z oboru se závistí?

Velmi příjemně jsem byl překvapen kladnou reakcí desítek mých kamarádů ze zemědělských podniků, ale i dodavatelů a odběratelů. Blahopřáli mi známí z bank i ostatních institucí.

Přineslo vám něco toto ocenění?

Mě samotného povzbudilo ocenění do další zodpovědné práce, chci být i nadále důsledný a náročný, ale také citlivý ke všem zaměstnancům, chci motivovat všechny členy mého pracovního týmu k maximálním výkonům. Pro firmu jsou klíčoví motivovaní lidé, kteří mají svou práci rádi. Bez kvalitní pracovní síly totiž nelze docílit výsledků, kterých dosáhla naše zemědělská společnost. Proto bych jim všem chtěl i v dalším období vytvářet příznivé podmínky pro jejich nelehkou a odpovědnou práci.

Co považujete za stěžejní při práci v zemědělství?

Charakter zemědělské činnosti se neobejde bez lásky ke zvířatům a přírodě. Úspěch opravdového zemědělce se nemůže hodnotit pouze faktem peněz, ale i skutečností, s jakou je schopen vypořádat se s požadavky ochrany krajiny a vytvářením pohodového prostředí pro chovaná zvířata.

Dokážete říct, na co jste za vaši akciovou společnost obzvlášť pyšný?

Jsme u nás první firmou, která prodala plemenný materiál do Holandska.

Jak se vám to podařilo?

Pán, který sem dovážel semeno býků z Holandska, a tím vlastně zajistil, že se narodila naše skvělá dojnice plemene RED – Fanatička, si její potomky – tři býčky a tři jalovičky – vzal na farmu domů. Jeden býček má na svém kontě dokonce 8600 dávek semene v rámci celého světa, to znamená, že geny naší Fanatičky jsou rozšířeny po celé Evropě a jsou i v Kanadě.

Fanatička je tedy opravdu hodně slavná…

O šampionce Fanatičce dokonce byla nazpívána i písnička Meclovská, kterou složil můj kamarád Áda Školka s Vladimírem Salčákem.

Dostáváme se na vaše záliby. Je jednou z nich právě dechovka?

Rád si dobrou dechovku poslechnu, mimochodem polka Meclovská je na cédéčku Valdaufinky Ády Školky. Složili ji poté, co byla v roce 2005 Fanatička 4. na Red Champions around the World. Mimo jiné je tam i skladba Chodský kraj, kterou mi již zmínění autoři věnovali.

Revanšoval jste se jim nějak?

Věnoval jsem kamarádovi Ádovi knížku Život muzikanta poskládanou z jeho vzpomínek, zápisků a fotografií. Je to dlouholetý a vzácný přítel, skvělý skladatel a muzikant tělem i duší. Měl by do Meclova přijet příští týden na otevření bioplynové stanice a moc se na něj těším.

Pokud byste se se zkušenostmi a vědomosti, jaké máte, ocitl zpět v roce 1988 – šel byste dělat předsedu družstva?

Určitě ano, protože mne to naplňuje.

Máte při vedení zemědělského kolosu vůbec čas na rodinu? Jak to snáší manželka?

Manželka je velice tolerantní, protože každou sobotu a neděli mě nevidí, jezdím po farmách na kontrolu, abych v pondělí o poradě věděl, co kde je třeba doladit.

Stál jste někdy před velice složitým rozhodnutím?

Bylo to po revoluci, kdy byl zájem o odkoupení půdy u hlavní silnice, Němci chtěli stavět továrnu na nábytek. Týden jsem kvůli tomu nespal, mělo se rozhodnout do 14 dnů! Na jedné straně jsem si říkal: Ztratíme jako družstvo půdu, jak pak zabezpečím práci pro ostatní? Nebo mi to všechno uteče do továrny a já nebudu mít nikoho v družstvu! Na druhé straně jsem zase říkal: Kruci, já pro tu obec můžu něco udělat! Lidi budou mít práci. To bylo dilema, byl jsem šéfem družstva i zastupitel obce. Nakonec jsem si řekl, že pro obec to bude mít význam, takže jsme obešli lidi, kteří požadované pozemky prodali. Dnes nelituji, že tu průmysl vznikl, jsem rád, že tady je.

Takže nelitujete, že jste zůstal celý život v rodné obci?

Vůbec nelituji, že jsem tady v Meclově zůstal, moje sestra se také po dvaceti letech vrátila z Anglie. Považuji se nejen za meclovského rodáka, ale i za zdejšího patriota.

JAROSLAV HÁNA, ředitel a předseda představenstva Meclovské zemědělské, a. s., zasvětil život rodnému Meclovu a zemědělství. Jeho schopnosti dokládá ocenění Manažer roku 2011.

Co o Jaroslavu Hánovi možná nevíte

- po roce 2000 se začal vydávat na cesty po světě, aby získal nejnovější poznatky z oblasti zemědělství, stejné možnosti mají i vedoucí pracovníci společnosti. Navštívil jak řadu evropských zemí, tak i například Brazílii a Argentinu
- v podniku, jež vede, téměř neexistuje fluktuace
- je otcem dvou dětí – dcery Jany a syna Michala, dále i dvojnásobným dědečkem dvou klučinů – Jarouška a Jakoubka
- pracuje v zastupitelstvu obce Meclov
- přispívá ze své kapsy 17 (!) různým nadačním fondům