Kroje začala Marie Kopecká šít kvůli mamince

Kdykoliv na ni zazvoníte, přijde vám otevřít s úsměvem a krejčovským metrem kolem krku. Dokáže zhotovit jakékoliv oblečení.

Skromná a přitom velice šikovná Marie Kopecká byla přímo zaskočena, když jsme za ní přišli s tím, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana domažlického regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Tip na švadlenu Marii Kopeckou zaslal jeden z jejích spokojených zákazníků Vít Volicer.

Chodské kroje, které se stále více stávají doménou jejího podnikání, se naučila šít před čtrnácti lety kvůli své mamince.

„Naučila mě to vlastně nouze. Maminka chodila v kroji a protože nebyly k dostání, rozpárala jsem starou jupku a sukni a udělala podle nich střih, podle kterého jsem začala šít kroje nejen pro maminku, ale i pro ostatní,“ popisuje začátky Kopecká.

Nad šitím tráví celé hodiny a náročné výšivky zhotovuje večer a o víkendech. Ušít dobře chodský kroj není jednoduchá práce, vyžaduje to um a trpělivost.

„Na dámském kroji je nejnáročnější naskládat faldíčky na sukni. Mužský chodský kroj je celkově náročnější a pracnější, hlavně ve výšivkách. Má vyšívanou vestu i kalhoty a vzory se musejí vyšívat ručně,“ vysvětluje švadlena.

Paní Kopecké jsme se zeptali na tajemství jejího úspěchu.

Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a proč se k vám vaši zákazníci stále vracejí?
Snažím se dělat svou práci, jak nejlépe umím a nic nechci ošidit. Ráda dělám věci pořádně. Kdybych například odflákla nějakou výšivku, bylo by to znát. Mám radost z každé vyšité kytičky, která se povede a vypadá jako živá. Zda je práce dobře a precizně odvedená, poznají i mí zákazníci. Když jsou spokojení, doporučí moji práci svým přátelům a známým.

Na co se nejvíce těšíte po celodenním šití?
Na čerstvý vzduch a práci na zahradě, kde mám své skalky a záhony s kytičkami, které mám velice ráda. Ráda bych jezdila na kole nebo se naučila paličkovat, ale čas mi to nedovolí.