„My naštěstí pouze jedinou noc, a tou je ta ze soboty na neděli, nepečeme. Je ale škoda, že zrovna, když se můžeme vyspat dosytosti, máme noc o hodinu kratší,“ říká s úsměvem Pavlík.

Pokud by, ale pekárna právě tuto noc neodpočívala, určitě by se s tím pekaři nějak vypořádali. „V noci tady je asi sedm lidí. všichni už jsou tak naučení, že bychom nemuseli začínat dřív, protože bychom tu chybějící hodinu určitě dohonili,“ pokračuje Pavlík.

V pocinovické pekárně se začíná péct v půl šesté večer, aby bylo do rána všechno hotovo.
Přes noc zde upečou pět set chlebů v několika variantách, sedm až osm tisíc rohlíků a kolem tří tisíc kousků sladkého pečiva.

A kdy vlastně pekař spí?
„Já vždycky s nadsázkou říkám, že spím i za volantem. Ale pravdou je, že spíme kdy se dá. Chvilku dopoledne, chvilku odpoledne a výjimkou není ani to, že nespíme vůbec.  Dá se to nějakou dobu vydržet, ale pak tělo řekne dost a musíme se vyspat dosytosti, abychom mohli zase dál fungovat,“ říká Pavlík.

Pocinovické pečivo, chleba a koláče jsou známé nejen v našem, ale i klatovském regionu. V uplynulém týdnu oslavila pocinovická pekárna dvacítku.
„Ze začátku jsme pekli pouze chleba a rohlíky a začínali jsme třeba až ve čtyři ráno. Provoz byl jiný a požadavky zákazníků také. Dnešní sortiment je tak různorodý, že vyžaduje úplně jiný provoz,“ vzpomíná na začátky pocinovický pekař a dodává, že pekárna takhle funguje jen díky tomu, že má tři vlastní prodejny.

„Maloobchodní síť je dnes tak rozbitá, že nemít vlastní prodejny, tak to tady můžeme zavřít. Jednoduše by nebylo kam dodávat. Naštěstí ty naše dobře fungují a věřím, že se mi podaří najít prodejnu i v Domažlicích.

Na otázku, jak pocinovická pekárna oslaví dvacítku, odpověděl Miroslav Pavlík s úsměvem: „Jak jinak, než prací.“