Své o tom ví dvaapadesátiletý Rudolf Lagron z Domažlic, jehož rodina dokázala překonat různé překážky a své řemeslo nepřestala milovat. Rodina Rudolfa Lagrona je spjata s provozováním pouťových atrakcí už od roku 1715.

„Jsme vlastně původně loutkoherecká rodina. V dobách, kdy ještě atrakce podobného druhu jako nyní neexistovaly, jezdili naši předci hlavně po jižních Čechách a hráli loutkové divadlo. Pouťové atrakce se začaly objevovat až v druhé polovině devatenáctého století a v té době už jméno Lagron začalo patřit k pouťovým atrakcím,“ říká Rudolf Lagron.

Lagronovi dnes vlastní autodrom, malý a velký řetízkový kolotoč, houpačky, zvonkovou dráhu a samozřejmě střelnice.

„Dá se říci, že jsme od dubna do listopadu na kolech. Přes zimu se staráme o údržbu atrakcí a připravujeme zboží do střelnice. Řemeslu se věnuje celá moje rodina. To znamená moje manželka dva synové, snacha a já. V létě bychom to sami nezvládli, proto nám pomáhají brigádníci. Atrakce nás uživí tak přes léto. Stěžejní jsou pro nás vlastně tři poutě v roce, a to v Domažlicích, Staňkově a Poběžovicích. Pokud se nepovede počasí, jsme vlastně bez výdělku.V zimě chodí chlapi normálně do práce. Ve volném čase se pak staráme o veškerou údržbu atrakcí, abychom byli do jara opět připraveni vyjet. Každý z nás musí umět několik řemesel,“ popisuje Lagron.

Na Sokoliště v Domažlicích najíždí Lagronovi před Chodskými slavnostmi už týden dopředu. Postavit atrakce vyžaduje čas.
„Jednu velkou atrakci, jakou je třeba autodrom, nebo zvonková dráha, stavíme ve čtyřech lidech od rána do večera dva dny,“ popisuje svou práci Lagron.

Mnozí lidé si stěžují, že jsou atrakce rok od roku dražší. Co se vlastně v cenách odráží?

„Cena zahrnuje práci dělníků na stavění atrakcí, naftu, nekonečné revize. Platit se musí samozřejmě za místo, autorská práva za hudbu, kterou pouštíme, elektriku, školení obsluhy, údržbu a spousta dalších a dalších věcí. Je pravda, že toto řemeslo z nikoho neudělá milionáře a výdělek je vždycky nejistý, ale já ho mám rád a jsem velice potěšen, že v něm chtějí pokračovat i moji synové, kterým je pomalu předávám,“ dodal Lagron.