A právě Petry Jehlíkové (26), která hraje první ligu žen za dívčí výběr stejného pošumavského klubu, jsme se zeptali na totéž, včetně spousty dalších otázek.

Váš bratr Miroslav nám prozradil, že kdyby došlo na vzájemný souboj mezi vámi, porazil by vás. I když přiznal, že by to měl hodně těžké. Souhlasíte s jeho tvrzením?

I když nerada, tak mu musím dát za pravdu (smích). Lehké by to se mnou neměl, ale určitě by vyhrál. Brácha je skvělý hráč s kvalitními údery, a kdyby věnoval více času tréninkům, tak by mohl hrát na daleko vyšší úrovni.

Jaké spolu vlastně máte vztahy? Já se třeba s mým bratrem neustále hádal…

Asi jako většina sourozenců, tak i my jsme se jako malé děti často prali, on mě vždy přepral a já se jako správná holka urazila (smích). Myslím, že to k dětství patří. Nyní máme ale moc hezký vztah a podporujeme se. V „pinčesu“ i osobním životě (úsměv).

Pojďme teď k hlavnímu tématu tohoto rozhovoru. Vy a stolní tenis – kdy toto spojení začalo fungovat?

Stolní tenis hraji již od svých šesti let, kdy mě k němu přivedl taťka, který ho také hraje. Dlouhé roky mě trénoval a absolvoval se mnou krajské, republikové i zahraniční turnaje. Jsem mu za to moc vděčná.

Jakými kluby jste si ve své kariéře prošla? Pocházíte z Pocinovic nedaleko Kdyně, takže předpokládám, že jste zde začínala.

Ano, v Pocinovicích jsem začínala a dodnes tam nastupuji v mužské krajské soutěži. V dětském věku jsem si zahrála ženskou divizi v Horažďovicích, několik let jsem působila v TJ Sokol Plzeň V, kde jsem hrála druhou ligu žen a dostala jsem možnost si zahrát i první ligu.

Jaká je vaše silná stránka ve stolním tenisu? A jaká slabá? Zkrátka na čem ještě musíte zapracovat?

Myslím, že mezi mé silné stránky patří bekhendový topspin a podání. Největší slabinou je má psychika, dále netrpělivost a příjem.

Střet s traktorem.
Předjíždět traktor se muži nevyplatilo

Minulá sezona se ženskému výběru KST Klatovy nevydařila podle představ. Ale nakonec jste se i díky předčasnému konci ročníku zachránily. Jak byste zhodnotila právě tuhle sezonu?

Nebudeme si nic nalhávat, vůbec se nám nepovedla. Na některé týmy jsme výkonnostně prostě neměly a hodně utkání pro nás bylo smolných, jelikož jsme zápasy prohrávaly většinou v pátých setech a nedařily se nám ani čtyřhry.

Myslíte si, že kdyby se sezona neukončila předčasně, udržely byste se mezi prvoligovou smetánkou i tak?

V lepším případě bychom šly do baráže, která by byla určitě velmi těžká, ale stoprocentně bychom udělaly vše pro to, abychom se v soutěži zachránily.

Byla jste spokojená se svými individuálními výkony?

Nebyla, vůbec. Vzhledem k tomu, kolik času jsem strávila trénováním, jsem nevytěžila při zápasech maximum. Prohrála jsem hodně “pětiseťáků“, za což může především má psychika, se kterou mám vážně problém.

V čem byly ostatní prvoligové týmy lepší než vy?

Je to především v individuální kvalitě stolních tenistek. Většina týmů má i větší základnu a lepší tréninkové možnosti, takže zčásti je to asi i o tom.

Jaké jsou vaše osobní a týmové cíle do dalšího ročníku první ligy stolních tenistek?

Co se týče osobních cílů, určitě chci zapracovat na své psychické stránce při hře a mít větší úspěšnost než v minulé sezoně. Cílem našeho týmu je samozřejmě udržet v Klatovech první ligu.

Kdy Vám začala příprava na novou sezonu?

Příprava na novou sezonu začala v červenci. V týmu proběhlo pár změn, mezi které patří i posílení kádru.

Jakou máte v ženském výběru KST Klatovy partu? Čím by se dala charakterizovat?

Partu máme dobrou, s holkami trávíme hodně času, a i přesto, že se nám v uplynulé sezoně nedařilo, dobrá nálada nás neopouštěla, což si myslím, že je také důležité.

Kdo je největším nervákem ve vašem týmu?

Tuhle otázku jste mi položil schválně? Největší nervák v týmu jsem totiž suverénně já (směje se).

Co vůbec říkáte na mužské výkony a výsledky v divizi, které vašim kolegům přinesly postup do třetí ligy?

Kluci si vedli v divizi výborně a postoupili určitě zaslouženě. Jsem opravdu moc ráda, že se jim to povedlo. Věřím, že svou kvalitu ukážou i v zápasech třetí ligy a v soutěži se udrží.

Loučení s létem v Libkově.
FOTO: Léto zakončili na opraveném hřišti

Pojďme zpátky k vám. Co ráda děláte ve volném čase?

Miluji sport, takže když zrovna nehraji „pinčes“, věnuji se i ostatním sportům – ráda běhám, chodím do fitka, hraji tenis nebo squash. Svůj volný čas trávím také se svou rodinou a přáteli.

Kdybyste nehrála ping--pong, jaký sport byste dělala? A proč?

Jelikož mě baví právě tenis, který je pinčesu hodně podobný, tak asi ten (úsměv).

Hrajete z poloviny individuální i týmový sport. Kterému druhu sportů dáváte ve svém životě přednost?

Mám ráda individuální i týmové sporty. Obojí má své plusy a minusy.

Máte nějaké motto, podle kterého se řídíte?

Určitě mám – „nikdy neztrácej naději“.

Prozradíte čtenářům, jakou školu jste vystudovala a čím se nyní živíte?

Vystudovala jsem Střední zdravotnickou školu v Plzni, obor Zdravotnické lyceum, pak jsem studovala na Vyšší odborné škole zdravotnické, rovněž v Plzni, obor Sociální práce. Nyní pracuji jako sociální pracovnice v Domově pro seniory v Klatovech.

Jak důležitou roli ve vašem sportovním životě hraje strava? A jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a pití?

Určitě stravu řeším, ale kolikrát se neubráním a „zhřeším“. Mezi má nejoblíbenější jídla patří určitě těstoviny. A pití? To bude asi víno (smích).