Vzpomenete si, kdy vás poprvé začal sport bavit? A kdo vás k němu přivedl?
„No, kdy to bylo, to si nevzpomenu, ale jednoznačně mě k němu přivedli rodiče. Jsem hodně soutěživý typ, takže mě do nějakého sportu nikdy nemuseli nutit.“

Byly někdy v minulosti chvíle, kdy jste chtěla se závoděním skončit? Co vás přimělo pokračovat?
„Jéje, těch chvil bylo, je a ještě bude dost. Obvykle když věci nejdou tak jak mají, když člověk nemůže při těžkém tréninku, atd. Ale to všechno jsou chvíle, které dělají závodníka silnějším. Po přechodu na vysokou školu jsem měla období, zhruba dva roky, kdy jsem si sportovala bez nějakého konkrétního plánu či cíle a musím říct, že když ten sport neměl svůj řád, tak mě to nebavilo. Nakonec člověku i ty těžké tréninky chybí.“

Závodila jste v běhu, na koloběžce, na kole, na kolečkových lyžích a na běžkách. Tohle všechno je třeba k tomu, aby se dostavil úspěch v běhu na lyžích?
„To určitě není. Většina holek, se kterými závodím, je na rozdíl ode mne lyžařkami od mala. Nicméně to není nic proti ničemu a jsem ráda, že jsem si všechny ty sporty mohla na nějaké úrovni vyzkoušet, byť si můžu domýšlet, jaké by to asi bylo, kdybych začala lyžovat dřív.“

Jaký pro vás byl rok 2016 po sportovní stránce?
„Cílem byla nominace na světové poháry, což se povedlo v Novém Městě na Moravě. V letošní sezoně jsem pak startovala na třech světových pohárech v Lillehammeru a na Tour de Ski na přelomu roku. Když to dnes hodnotím, ze závodů Světového poháru bylo lepším výsledkem 50. místo na 10 km v Novém Městě na Moravě, kde jsem sice nebyla v optimální zdravotní kondici, ale 50. místo jsem tenkrát brala všemi deseti. Dobře se mi podařilo zazávodit i v lednu 2016 na Mistrovství ČR, kde jsem získala dvě zlaté medaile.“

Díky výsledkům jste se vloni dostala do reprezentace. Čekala jste to nebo to pro vás bylo překvapení?
„První pozvánka do reprezentace přišla už o rok dříve, avšak podmínky, které mi byly nabídnuty, nebyly moc výhodné. Proto jsem se po dlouhé úvaze tenkrát rozhodla to odmítnout. Takže loňská nominace nebyla úplným překvapením, ale byla jsem za ni samozřejmě ráda.“

Změnilo se něco poté, co se z vás stala reprezentantka? Jste zajištěna nebo si i tak musíte sama shánět sponzory?
„Změnilo se to, že mám povinná určitá soustředění, která musím absolvovat, ta jsou placená svazem. Zároveň se mi otevřely nové závodní možnosti. Nezměnilo se to, že jsem amatérský vrcholový sportovec. Za své závodění neberu žádný plat. Svojí činnost si musím do značné míry financovat sama a v tom mi hodně pomáhají osobní sponzoři. Zejména bych chtěla moc poděkovat Penzionu Viola v Domažlicích, obci Postřekov, firmě DükaCzech, B2K, Balík masa a taky rodičům.“

Co pro vás znamená titul Sportovce Domažlicka?
„Je to příjemné ocenění za podstoupenou dřinu.“

Komu ze sportovců, které znáte, byste přála úspěch v anketě?
„Co stíhám sledovat, tak vím, že skvělé výkony předváděl třeba Lukáš Kobes na kole a na lyžích Luděk Šeller. Byli určitě i další, ale teď zrovna mě napadli tihle dva.“