Především má pomáhat Samu Bennettovi, irskému sprinterovi belgické stáje Deceunick Quick-Step, v dojezdech etap.

„Vyhráli jsme jednu etapu a nebýt Samovy diskvalifikace, mohl být i druhý etapový triumf,“ připomněl Zdeněk Štybar strkanici v cíli deváté etapy letošní Vuelty.

Ta měla včera na programu druhý volný den. Dnes čeká jezdce horská časovka v Muros a pak ještě pět etap s nedělním cílem v Madridu.

„Máme před sebou poslední týden. Doufáme, že se nám ještě nějaký úspěch povede,“ doplnil Zdeněk Štybar.

Jak vůbec druhý volný den na Vueltě trávíte?

Přispal jsem si, protože jsem usnul až po druhé hodině ráno. Na hotel jsme totiž přijeli až někdy v jedenáct, pak byla ještě večeře a s plným žaludkem se špatně usíná. Tak jsem spal asi do deseti, po snídani jsem šel na trenažér, oběd a zpátky na pokoj. No a teď už dělám asi třetí rozhovor (úsměv).

Teď už máte před sebou „jen“ poslední týden Vuelty i sezony. Jak se cítíte?

Jak bych to jen řekl… Zpočátku jsem se tady hodně trápil, ale den ode dne se to pomalinku, ale jistě lepší. Už funguju celkem normálně. Teď věřím, že si odpočinu, při časovce (dnes 33 km v horách – pozn. aut.) snad taky pošetřím nějaké síly, abych byl do závěrečných etap co nejčerstvější.

Nakolik je za tím trápením náročný úvod letošní Vuelty? Nebo se spíš projevilo tréninkové manko, které jste měl po zranění kolena?

Já myslím, že to bylo od všeho trochu. Forma nebyla optimální, navíc jsem měl v nohou těžké jednorázovky. Krátce před startem Vuelty jsem jel Kolem Flander, následovalo 1100 kilometrů v autě do Španělska. A pak samozřejmě extrémně těžký úvod, nebyl to nejjednodušší vstup do Grand Tour. (úsměv)

Jaká panuje nálada v týmu Deceunick Quick-Step? Je spokojenost s výsledky?

Vyhráli jsme jednu etapu a nebýt diskvalifikace Sama Benneta, mohl být i druhý etapový triumf. Máme před sebou celý poslední týden a doufáme, že se nám ještě nějaký úspěch povede.

Vaším dílčím přáním bylo zkusit uspět v některé z etap. Pořád to platí?

(usměje se) Já to beru ze dne na den. Věřím, že se budu cítit stále lépe a něco se mi ještě povede. Ale teď je těžké cokoliv říkat…

Všechny tři nejslavnější závody – Tour, Giro i teď Vuelta – se jedou v jiných termínech než obvykle. V čem je Vuelta nejvíc jiná?

Za běžných okolností by bylo při závodě přes třicet stupňů Celsia. Teď tady máme kolem dvaceti, občas i méně. Při jednom z dojezdů byly tři stupně, pršelo. To je znát, přece jen už je listopad. Loni touhle dobou už jsem byl po odpočinku a byl v plném tréninku na novou sezonu. A teď ještě závodím.

A také je jistě zvláštní, že se jede bez diváků. Jak tohle na vás působí?

Někde ve městech je celkem dost diváků, vyjdou nám zafandit z baráků nebo obchodů. Na kopcích je to samozřejmě bez lidí. Je to trochu smutné. Ale na druhou stranu buďme rádi, že se Vuelta letos jede.

Hodně se mluví o souboji Slovince Rogliče s Carapazem z Ekvádoru. Kdo je podle vás teď větším favoritem?

Hodně důležitá bude už horská časovka, a proto bych favorizoval Rogliče.

Zažil jste někdy až takhle vyrovnaný závod World Tour, že by dva nejlepší jezdci měli i stejný čas?

Takhle úplně si teď nevzpomenu, ale pro cyklistiku je to skvělé. Už na Giru to bylo hodně vyrovnané, podobně na Tour. Diváci se určitě nenudí.

Mohla se na té vyrovnanosti podepsat zvláštní, zkrácená sezona? Že jsou závody víc zhuštěné?

To si nemyslím, spíš je to shoda okolností. Příprava byla pro každého stejná. Roglič i Carapaz jedou dokonce i shodnou kombinaci Tour – Vuelta. Takže se ani nedá říct, že by se někdo z nich připravoval na jeden závod.

V neděli má Vuelta cíl v Madridu. A pak? Těšíte už se na konec sezon, nebo byste si ji ještě rád prodloužil?

Ne, to ne. Jsem sice nesmírně rád za každý závodní den, ale už jsem hodně unavený. Loni jsem začal trénovat poslední týden v říjnu a teď už máme listopad a já ještě pořád závodím. Těším se, že kolo na chvíli odložím a odpočinu si.