Kdo tě přivedl k stolnímu tenisu a proč ses rozhodl právě pro tento sport?
„Ke stolnímu tenisu mě přivedla rodina, především můj otec, který už trénoval s mojí o čtyři roky starší sestrou. Bez jeho podpory a podpory rodiny bych nemohl na vrcholový sport pomýšlet. Ve Kdyni byl ´ping pong´ v té době velmi populární. Zpočátku jsem zkoušel i jiné sporty, jako například fotbal, ale protože jsem ve stolním tenisu začínal mít první úspěchy a z časového hlediska to bylo velmi náročné, dal jsem přednost pouze ´ping pongu´.“

Jak dlouho už hraješ?
„Hraji přibližně od šesti let. Do svých patnácti jsem trénoval ve Kdyni a jejím okolí a potom jsem odešel do vrcholového střediska v Ostravě, kde trénuji do současnosti.“

Nikdy jsi neměl chuť s tím praštit?
„Samozřejmě, že je to jako u většiny sportovců. Sportovec prochází obdobím, kdy se daří více či méně, je to sinusoida. Pravdou je, že jsem nikdy nepomyslel na to se stolním tenisem úplně přestat a zatím k tomu nemám důvod.“


Kdybys nehrál stolní tenis, jakému sportu by ses asi věnoval a proč?

„Jsem příznivcem všech sportů, jako doplňkové sporty mám rád například běhání, plavání a cyklistiku. Takže individuální sporty. Je to z toho důvodu, že si mohu trénink uspořádat podle toho, jak mě to vyhovuje.“


Za jaký oddíl jsi vlastně začínal hrát a za jaký hraješ nyní?
„Začínal jsem v Sokolu Kdyně a od té doby jsem vystřídal mnoho klubů jak v Česku, tak i v Německu. V srpnu budu začínat novou sezonu v české nejvyšší soutěži za klub KST ROBOT MOKRÉ LAZCE.“


Jak dlouho už působíš v Německu?
„V Německu jsem působil celkem pět sezon, čtyři roky ve III. lize a jeden rok ve II. Bundeslize. Byla to pro mě výborná zkušenost a tento rok jsem si velmi užíval, protože na naše utkání v Hilpoltsteinu chodilo pravidelně kolem 200 diváků.“


Na jaké úrovni je soutěž, kterou hraješ, ve srovnání s českými soutěžemi?
„Je zřejmé, že v Německu je kvalita soutěží vyšší a stolní tenis je vnímán prestižněji než v Čechách. Je to dáno především tím, že v nejvyšších soutěžích se objevují především placení profesionální sportovci z různých zemí Evropy, ale i z Číny, kteří jsou na špičkové úrovni.“


Jak vypadá trénink v Německu a liší se něčím od tréninku stolních tenistů v Čechách?

„Způsob trénování je podobný, v Německu však existuje lépe promyšlený a realizovaný systém tréninkových center, převážně pro mládež.“


Působí ve stejné soutěži ještě někdo z Domažlicka?

„Zatím se nikdo takový bohužel neobjevil a je to velká škoda.“


Při nedávné exhibici Jindřicha Panského a Milana Orlowského v Pocinovicích mně obě tyto legendy říkaly, že kromě trénování v Praze oba hrají II. Bundesligu. Utkal ses už s některým ze známých hráčů a jak utkání dopadlo?
„Poprvé jsem se s oběma legendami českého stolního tenisu setkal právě na jejich exhibici v Plzni, to mi bylo asi 13 let. Zahrál jsem si jako jeden z pozvaných nadějných hráčů s Jindřichem Panským a byl to pro mě veliký zážitek. Vždyť jedním z největších úspěchů Jindry a Milana byl například titul vicemistrů světa, který spolu získali ve čtyřhře. V posledních několika letech jsem se s oběma hráči utkal v mistrovských utkáních v Německu. S Jindřichem Panským jsem vždy prohrál, naopak Milan Orlowski byl můj oblíbený soupeř a vždy jsem ho porazil.“


Panský s Orlowskim se mi rovněž svěřili, že mají rádi „starý“ dobrý stolní tenis s dlouhými výměnami, hru tři i více metrů za stolem. Jenže moderní stolní tenis je jiný. Často prý jde o jednu jedinou ránu… Jak to vidíš ty?
„Každý sport se ubírá určitým směrem a hodně záleží na tradicích, na nových materiálech přicházejících od výrobců a dalších skutečnostech. Ve stolním tenise to platí obzvlášť a je zřejmé, že je stále rychlejší a atletičtější. Za poslední dobu se změnilo hned několik pravidel, jako například zkrácení setů jen do 11 vítězných bodů v setu místo 21, zákaz zakrývání podání rukou a poslední novinkou byl zákaz přelepování potahů neekologickými lepidly. To je jistě velký zásah do tradic stolního tenisu a mnoho hráčů, zvláště starších ročníků se s tím těžko vyrovnávalo. Cílem mělo být právě zpomalení hry a větší požitek ze hry pro diváka v podobě delších výměn. Bohužel změny nepřinesly tak velký efekt, který byl očekáván, a hra je nadále velmi rychlá a opravdu ve většině případů se rozhoduje prvním nebo druhým úderem. Můj názor je ten, že ping pong je v dnešní době velmi atletický sport a rychlost hry je dána převážně materiály, s kterými se dnes hraje, což vynikne ve srovnání s minulostí. Důležitý faktor je také ten, že sport se stává čím dál více prestižní záležitostí a profesionálních sportovců je mnohem více než bylo v minulosti. Tím se zvyšuje kvalita sportu. Větší atraktivnost ve stolním tenise bych viděl v tom, kdyby se zvýšila síťka a tím by se musela hra automaticky zpomalit. To by zaručovalo delší výměny.“


Co je tvou nejsilnější stránkou?
„Mezi moje nejsilnější stránky bych asi zařadil bekhendový útočný úder.“


Co považuješ za svůj největší osobní či týmový úspěch?
„Medailových výsledků jsem dosahoval na mistrovstvích ČR v žákovských a juniorských kategoriích a byl jsem v reprezentačním kádru. Mezi dospělými si cením pozitivní bilance ve 2. Bundeslize a také 3. místa na mistrovství ČR ve čtyrhře s Martinem Hanákem, které se konalo v Plzni.“


Když se řekne, že někdo hraje v Německu, každý hned pomyslí na eura, která za to fotbalista, kuželkář či stolní tenista má. Ale co vlastně obnáší hrát bundesligu – kolik kilometrů najezdíš, jak často atp.?
„Odpověď na tuto otázku by byla jistě vyčerpávající, proto se ji budu snažit zjednodušit. Každopádně hrát německou bundesligu obnáší každodenní trénování a profesionální přístup. Převážná většina hráčů přijíždí do svého klubu pouze na zápasy, které se hrají o víkendu a po odehraném zápase se zase vrací domů. Termíny jsou dány předem, ale nejsou pravidelné. Samotné cestování v Německu je také náročné, jelikož jednotlivé kluby jsou od sebe vzdálené několik set kilometrů.“


Německo je známé tím, že i malé sporty mají svoje fanoušky, kteří s hráči jezdí na zápasy. Překvapili mě třeba kuželkáři z Eschlkamu, když vyprávěli, jak jim fanoušci fandí… Jaká atmosféra bývá ve stolním tenisu?

„Sportovní atmosféra v Německu se s tou v Čechách dá těžko srovnávat. Myslím si, že většina sportovců by mi dala za pravdu, ať už by se jednalo o jakýkoliv sport. Nevím, čím to je, ale zájem o sport je tam určitě větší. Na druhou stranu musím říct, že jsem rád, že i u nás se povedlo dostat stolní tenis do televize. Už tento rok program ČT 4 sport vysílal páteční přenos utkání z české extraligy. Je to posun dopředu a stolnímu tenisu to velmi prospěje.“


Jaké plány máš do budoucna? Neuvažuješ o tom, že bys někdy třeba trénoval děti ve Kdyni?
„Mým plánem je dokončit vysokou školu a potom se uvidí, co bude dál a jaké budou možnosti v další profesní a zároveň také sportovní kariéře. Na trenérskou činnost je ještě dostatek času a zatím jsem o tom neuvažoval.“


Nejen fyzička, ale i zrak, cit v ruce a podobně s věkem odchází. Do kolika let podle tvých znalostí umožňuje tělo hrát stolní tenis na špičkové úrovni?

„Velmi záleží na stylu, kterým dotyčný sportovec hraje, a také na jeho osobních předpokladech pro stolní tenis. Obecně platí, že stolní tenisté časem „dozrávají“ a svůj vrchol většinou mívají kolem 30 let. Jak už jsem říkal, je to hodně individuální. Každopádně mohu říct, že zkušenosti a cit v ruce každému sportovci věkem jen přibývají.“


Na závěr jednu laickou otázku. Proč si stolní tenisté otírají ruce o stůl, proč ne třeba o trenky, triko atp. nebo to má zcela jiný důvod než pot?
„Důvodem tohoto počínání je v převážné většině pot. Někdy to může být i proto, že hráč se snaží hru zpomalit a tím se zklidnit před další hrou. Ve vyšších soutěžích se to však nedělá a hráči se utírají do ručníků.“