Na šestadvacátém místě v soutěži kladivářek skončila na nedávných letních olympijských hrách v Pekingu domažlická rodačka Lenka Ledvinová. Se současnou reprezentantkou pražského Olympu a jejím otcem a zároveň trenérem Janem jsme si po návratu z Číny popovídali o zážitcích z olympiády.
Málem nevpuštěna
Po příletu do Pekingu jsme čekali na letišti dvě hodiny, jelikož s námi atlety letěl jeden z tenisových trenérů a tomu se ztratil kufr. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme dorazili do olympijské vesnice. Cesta do ní trvala z letiště asi třičtvrtě hodiny.
Pří příjezdu do vesnice následovala kontrola zavazadel, která procházela rentgenem. Když jsem procházela rámem, začal pípat. V jedné chvíli jsem nevěděla, o co jde, ale poté se ukázalo, že ´pípá´ šťastné kladívko, které jsem dostala od kamaráda pro štěstí. Měla jsem je umístěné ve víku kufru. Chvilku mi tak trvalo, než jsem je našla, ale vše dopadlo dobře a já jsem se mohla jít konečně ubytovat.
Ubytování
Měli jsme jeden z nejlepších pokojů, když se na něm nacházela i vlastní koupelna. Bydlela jsem s překážkářkou Zuzkou Hejnovou, s námi sousedily diskařka Věra Cechlová a trojskokanka Martina Šestáková. Věru Cechlovou jsem pak smutnou po finále, ve kterém skončila pátá v disku, doprovázela na dopingovou kontrolu. Je jasné, že pátou příčku obrečela.
Ptačí hnízdo
Olympijský stadion byl opravdu nádherný a asi nejlepší, na kterém jsem kdy doposud házela. Číňané se chtěli předvést a opravdu se jim to povedlo. Jinak co se týče slavnostního zahájení, nějak jsem to neprožívala. Od 17 let jsem již byla na několika evropských či světových akcích, takže jsem zvyklá. Ale každopádně jsem moc ráda, že jsem olympijskou atmosféru mohla na vlastní kůži zažít.
Příprava na kvalifikaci
Jezdila jsem házet na tréninkový stadion, který byl vzdálen asi 45 minut cesty od olympijské vesnice. Tréninkový areál tvořila tři, čtyři travnatá hřiště, na kterých jsme se připravovali my kladiváři i diskaři a oštěpaři.
Technicky se nedaří
Když jsem odlétala do Pekingu, co se týče techniky, cítila jsem se v pohodě a měla jsem na to atakovat i hranici 70 metrů. Při prvním tréninku bylo vše v pohodě, ale s následujícími dny a rychle se blížící kvalifikací jsem házela technicky hůř a hůř.
„Když mi Lenka posílala s blížícím se jejím vystoupením na olympiádě v Pekingu videa prostřednictvím počítače, málem jsem padl do mdlob. Technicky byla totiž úplně rozhozená. Hledali jsme narychlo různé tréninkové metody, ale bylo už dost pozdě,“ říká otec a trenér v jedné osobě Jan Ledvina.
Den závodu
Před kvalifikací jsem byla trochu nervózní. Navíc můj každý hod snímala obrovská, v průměru padesátimetrová obrazovka. Pro závodníka to není nic příjemného. Viděla jsem, jak se pohybuji při pokusu. Naštěstí jsem z dřívějších účastí na ME či MS byla zvyklá, ale i tak jsem to podvědomě vnímala. Mým hlavním cílem bylo neudělat na olympiádě ostudu.
Před prvním pokusem jsem si při rozcvičování ´zablokla´ záda. Naštěstí jsem hodila 65,90 metru a trochu se uklidnila. Druhý hod mi vůbec technicky nevyšel a čtyřkilogramové načiní přistálo na metě 65,23 metru. „Třetí pokus Lenka doslova ´urvala´ a hodila 67,17 metru. A dokázala, že v daných situacích dokáže vyprodukovat maximum. To je její velká výhoda. Na účast ve finále nakonec chybělo 2,20 metru. Nebýt ´rozhozené´ techniky, určitě by hodila víc. Ale i tak samotná účast na olympiádě v Pekingu je pro Lenku velkým úspěchem,“ dodává trenér.
Domluva v Číně
Já jsem nijak moc nikam nevycházela. Pokud jsem chtěla vyrazit z olympijské vesnice, používala jsem stejně jako ostatní kartičky, které nám napsala místní atašé. Ta působila v Čině šest let a naučila se velmi dobře jejich jazyku.
Pobyt v Pekingu
Během své účasti na olympiádě jsem se byla podívat na basketbalu, kde hrály naše ženy proti Americe, a samozřejmě na atletice.
Co se týče návštěvy Čínské zdi, vzhledem k tomu, že tam byly obrovské fronty, a vzhledem k velkému zájmu omezovali vstup. Nechala jsem ji proto téměř na poslední den, kdy jsme vyrazili s ostatními atlety. Panovalo obrovské vedro. Jinak jsem se podívala do Zakázaného města či Letního paláce.
Autor: Karel Fait
