Tento velký znalec strojů, které jsou označovány za nejdelší sériově vyráběné motocykly na světě, se v létě spolu s několika značkovými kolegy vydal na velmi zajímavou cestu do Alp. Na tom by dnes nebylo nic divného, ale oni se rozhodli pokořit alpské průsmyky právě na historických strojích Čechie-Böhmerland.
„Byla to už naše třetí alpská cesta. Inspirovala nás podobná výprava, kterou podnikl konstruktér a výrobce Böhmerlandů Albin Liebisch, aby dokázal kvality svého stroje. Pokud to bylo možné, snažili jsme se spát i ve stejných hotelech, kde tenkrát spal i Liebisch, ale z pochopitelných důvodů jsme si vybírali jen takové ubytování, kde byla současně k dispozici i garáž na naše stroje,“ zahájil své vyprávění Václav Slovák.
„Do podhůří Alp jsme motorky dopravili na přívěsech. Jeli jsme s pěti stroji, urazili jsme přibližně 800 kilometrů a denní etapy měřily 120 až 150 kilometrů, to podle náročnosti trasy. Naštěstí jsme měli perfektní počasí,“ uvádí Václav Slovák základní informace.
„Měli jsme dobré zajištění doprovodu. Doprovodná auta řídily naše ženy. Musím říci, že jsem je obdivoval, pro ně to muselo být ještě větší vypětí než pro nás, když se v některých úsecích podívaly na ty propasti, od nichž je nedělila žádná svodidla. Ale když je člověk rozumný, dá se to zvládnout,“ odvíjí se dále nit jeho vzpomínek.
„Navštívili jsme Rakousko, Švýcarsko a Itálii a mohu říci, že po našich třech výpravách tam už není žádný známý průsmyk, který bychom nepokořili,“ sděluje s hrdostí v hlase a připomíná, že zdolat alpské silnice s dlouhými motocykly nebylo snadné.
„Některé zatáčky jsme na své straně silnice nevytočili a museli jsme vybočit i do protisměru. Musím ale ocenit ohleduplnost tamějších řidičů, kteří nás bez nervozity a troubení pustili a počkali, až se zase vrátíme na svou stranu,“ pochvaluje si Václav Slovák.
Nejen odvážní řidiči, ale i jejich stroje dostaly pořádně zabrat, jak potvrzují další slova: „Litoval jsem motorku, jeli jsme pořád na jedničku nebo na dvojku a v dlouhých klesáních jsme museli brzdit motorem. Ten byl potom úplně horký, a tak jsme museli na vhodném místě zastavit a pak jsme třeba půl hodiny čekali, až motory vychladnou. Samozřejmě jsme měli i nějaké poruchy, opravovali jsme, ale stavovská čest nám nedovolila naložit motorku na přívěs třeba jenom proto, že vyskakuje jednička.“
Skupina kuriózních motocyklů se samozřejmě těšila zasloužené pozornosti. „Naše cesta měla velkou publicitu, všude, kam jsme přijeli, jsme si hned získali sympatie a psaly o nás i německé a rakouské noviny a časopisy,“ uvádí na závěr Václav Slovák.
Autor: Jan Pek
