Spolu s Bárou Špotákovou jeho pozvání přijali trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný a trojnásobný světový šampion Tomáš Dvořák spolu s dalšími českými atletickými reprezentanty. Po vyhlášení nejlepších borců se většina účastníků přesunula do penzionu Athletic, ve kterém jsme vyzpovídali současnou nejlepší světovou oštěpařku Barboru Špotákovou.

Jak se vám líbilo v Domažlicích?
„Byla jsem tu dneska poprvé. Líbilo se mi tu moc, i když to pro mě bylo hodně náročné. Ve čtvrtek jsem navštívila prezidenta na Hradě, poté jsem večer měla autogramiádu v Praze. Autogramiáda trvá většinou hodinu a je konec. Ale tady? Od dvou téměř do osmi hodin se neustále něco dělo, chodili za mnou fanoušci, chtěli se fotit a podpisy. Těch téměř šest hodin bylo opravdu hodně náročných. Na druhé straně je to příjemné. Před dovolenou to bylo pro mě doslova poslední ´vyždímání´. Do Turecka, kam odlétám s přítelem, se moc těším. Strávíme tam týden a poté se přesuneme do termálních lázní v Maďarsku.“

Kde jste poznala Davida Sekeráka?
„Ani nevím, kde přesně jsme se s Davidem poprvé setkali. Mám takový pocit, že to bylo na vrhačském mítinku v Kladně. Tam jsem ho poprvé zaznamenala, ale kdy on mě, to nevím.“

Dnes jste nezávodila. Nevadilo vám to?
„Pro mě bylo příjemné, že nemusím konečně jednou závodit a můžu se jen koukat. Vůbec mi to tentokrát nechybělo. Když hodíte na jednom z posledních závodů sezony světový rekord, nedá se dál závodit, ani to nejde. Navíc, když si poté vyvrknete kotník, je to absolutní blbost. Kotník už jsem ke konci sezony hodně cítila a nakonec jsem ji jej zvrkla při procházce. Teď je na čase toto zranění doléčit, odpočinout si a dát se celkově dohromady.“

Na olympiádě jste vyhrála posledním pokusem. Do té doby jste většinou vítězila prvním hodem. Co vy nato?
„Novináři neustále mluvili o tom, že vyhrávám prvním pokusem. A tak jsem řekla, že také jednou vyhraju tím posledním. Myslela jsem to napůl z legrace. Na druhé straně, je to nejlepší, co můžete udělat. Moc lidem se tohle nepovede. V těchto okamžicích je člověk natolik ´svázanej´, že moc případů není, kdy by závěrečným hodem vyhrál. A já jsem moc ráda, že se mi povedlo.“

Před olympiádou vám firma Nike darovala zlaté tretry a vy jste zlato nakonec získala. Obdržela jste nějakou zvláštní prémii?
„Nejenom finanční, ale dokonce mi nabídli, že mohu jet kamkoliv na dovolenou, kam se mi zachce, a oni mi ji proplatí. To už jsem však měla objednané Turecko. Takže to s přítelem necháme na leden a poletím na něco exotičtějšího.“

Na olympijských hrách startovali také dva domažličtí rodáci, kladivářka Lenka Ledvinová a plavec Martin Verner. Setkala jste se s nimi v Pekingu?
„ S Lenkou se známe dobře, je moje kamarádka a velice dobrá. Je to vrhačka a vrhači se kamarádí. Navíc ji mám moc ráda. S těmi ostatními sporty se člověk málokdy setká, spíše s atlety. Takže s plavcem Martinem Vernerem jsem se nijak nebavila, ani ho neviděla plavat. Lenča měla také dnes ohlasy, když nastoupila na plochu. I když nezávodila, lidé za ní chodili, a to se mi líbí. Jinak Lenka je dobrá v tom, že vždy předvede své maximum. A to se jí povedlo i na olympiádě v Pekingu. Nedá se jí nic vytknout. Ona si jede pořád to svoje a to je velká kvalita. Kdo předvede maximum ve velké soutěži? To ona má velké plus.“

David Sekerák, i když pořádal vrhačský mítink, sám se ho účastnil. Co jste říkala jeho výkonu?
„Kolik hodil? Přes 66 metrů? Mně to přišlo, že ten oštěp létá dál než ve skutečnosti. Bylo na něm vidět, že moc chce, ale i tak vzhledem ke starostem s organizací mítinku to byl od něho velmi dobrý výkon. David je ´zapálenej´ oštěpař, který oštěpem žije a to se mi ohromně líbí. Pokud to vyjde časově jako letos, ráda příští rok opět přijedu, udělal super vrhačské závody. Ráda bych si totiž prošla město. Je nádherné, alespoň co jsem stačila vidět během příjezdu k penzionu Davida Sekeráka.“


Poslední dva měsíce byly pro vás určitě náročné. Absolvovala jste spoustu autogramiád a povinných akcí. Jak jste vše zvládla?
„To nebyly jen autogramiády a povinné akce související s mými letošními úspěchy. Chtěli slavit i kamarádi. Světový rekord přišel po skončených oslavách a najednou zase oslavy navíc. Vůbec jsem nečekala, že ho hodím. V úterý před mítinkem jsem si po x-letech byla zabruslit na libereckém stadionu, kde mi speciálně nabrousili brusle. Bylo to super a pak přišel ten ´svěťák´. Je to něco jak sen, lze to přirovnat k olympiádě, kde jsem o zisku zlaté medaile rozhodla šestým, závěrečným pokusem. Bylo to opravdu pro mě náročné, zvláště dneska. Jsem moc ráda, že už konečně odjíždím na dovolenou. Nutně ji potřebuji.“

Ptal se: Karel Fait