Poslední březnový den oslavila domažlická rallyová legenda Marcel Tuček šedesátiny. I když je to bezesporu skvělý jezdec, v závodním autě tvoří jen polovinu posádky. Tou druhou je vždy kvalitní spolujezdec, v soutěžním žargonu ´mitfára´. A už osmou sezonu na horké sedadlo vedle něj usedá Petr ´Daffy´ Dufek z nedalekého Trhanova.

Sociální sítě na Vás prozradily, že jste nedávno zavítal na závody v pro Středoevropany poněkud exotické destinaci…

Ano, byl jsem na sedmnáctém ročníku Rally Guanajuato México. Jako divák už podruhé. Předtím to bylo v roce 2010. Rád navštěvuji zajímavá místa s přidanou hodnotou. Tou je v Mexiku teplé počasí a výborné jídlo, i to koupené na ulici. Také sportovní podívaná byla úžasná a rychlostní zkoušky krásné. Několik jsme si jich projeli a fakt neměly chybu. Prostě po všech stránkách nádherná soutěž. Škoda jen, že je tak daleko (smích).

Jak probíhal návrat? Přece jen už nejen v Česku začínala různá opatření proti šíření koronaviru.

Návrat byl úplně bezproblémový. Z domova nám sice chodily informace o jeho složitosti vzhledem k pandemii koronaviru, letadlo ale nemělo žádné zpoždění a vše šlapalo jako na drátkách.

Máte za sebou už více než dvacetiletou rallyovou kariéru. Jakou část z ní jste strávil vedle ´Létajícího Choda´ Marcela Tučka?

S Marcelem jedu od poloviny sezony 2012. Znám ho od malička. Závodil totiž v době, kdy se soutěžím aktivně věnoval i můj táta. Když skončil Milan Liška, se kterým jsem jezdil před ním, tak mi Marcel zavolal, že shání spolujezdce. Rychle jsme se domluvili. Spolupráce funguje bezproblémově. Letos byl v plánu opět velký mistrák. Pokud se něco pojede, určitě chybět nebudeme.

Nyní se vraťme do historie. Můžete vzpomenout na své úplné rallyové začátky?

Už od pětadevadesátého roku jsem jezdil s tátou jako mechanik. V roce 1998, den po mých osmnáctinách, jsem si vedle táty odbyl debut na pačejovské Agropě. Následovaly čtyři společné sezony. Starty to však byly vesměs sporadické. Tátovi zabíralo hodně času podnikání a navíc nechtěl do soutěží investovat přehnané peníze.

Následovalo sedm úspěšných let se kdyňským pilotem Slávou Ducháčkem.

Když Sláva začal, odjel po jednom závodě se svým bráchou a ještě jedním spolujezdcem. Oba však byli úplnými nováčky a on hledal někoho zkušenějšího. Známe se také od dětství. Navíc jeho otec se pohyboval okolo autokrosu v době, kdy ho můj táta jezdil. Když napadl sníh, trénovali jsme civilním autem na Korábu. Spolupráce byla dobrá, jinak bychom spolu nevydrželi tak dlouho.

Když Sláva Ducháček s rally skončil, aby se pak po několikaleté pauze objevil v českém kartcrossovém šampionátu, tak jste zahájil spolupráci s plzeňským klubem Fox Racing Team, že?

Ano. Oslovil mě přímo Milan Liška. Bylo to skvělé období. Milan totiž nehleděl na nějaký konečný výsledek v šampionátu, ale vybíral si soutěže, které se mu líbily. Ty byly zajímavé a atraktivní. Vedle startů v Rakousku na Jänneru a Waldviertelu jsme se v letech 2010 a 2011 zúčastnili i ADAC Rallye Deutschland. Dalším týmovým jezdcem byl Honza Havel a Milan mě posadil i k němu.

Kterého zážitku a úspěchu v rally si ceníte nejvíce?

Obrovským zážitkem byl určitě start na soutěži mistrovství světa Rally Deutschland. Sice pouze v amatérské skupině, ale i tak bylo úžasné stát se součástí takového závodu. Nemluvě o neskutečné atmosféře a možnosti potkat na přeskupení nebo v uzavřeném parkovišti Sébastiena Loeba, Pettera Solberga a další světová esa. To se nepoštěstí každému. A úspěch? Na to mám svým způsobem docela smůlu. Ale největší asi sprinterský titul ve třídě A5 se Slávou z roku 2006. Tehdy nás k němu dovezla kitová Škoda Felicia. To je mimochodem asi nejoblíbenější auto mé kariéry. Na tu dobu špičkové sportovní náčiní. Skvěle ovladatelná, se slušným výkonem a navíc relativně finančně dostupná. Jinak co se týče pódií v absolutní klasifikaci, tak ta se mě vůbec netýkala (smích).

Udělal byste během své kariéry něco jinak?

(chvilku přemýšlí) Přišly nějaké nabídky. Nechci je po té době konkretizovat. Tehdy jsem je prostě odmítl a možná to byla trošku chyba.

Jakou soutěž máte nejraději?

Jak jsem zmínil už na začátku, preferuji rally s přidanou hodnotou. Proto mám moc rád třeba Rally Hustopeče. Vše se koná na pětníku, tratě jsou krásné včetně šotolinových úseků a harmonogram je nastaven tak, že člověk stihne i posedět ve sklípcích a pochutnat si na vynikajícím vínu (smích).

Máte ještě nějaký nesplněný rallyový sen?

Určitě by se něco našlo. Třeba absolvovat světový šampionát ve voze WRC, nebo něco podobného.

Čemu se věnujete kromě závodů a jak trávíte současnou dobu, kdy život i sport paralyzovala celosvětová pandemie koronaviru?

Věnuji se především podnikání. Mám autoservis a tři zaměstnance. Momentálně fungujeme v omezené formě a zakázek moc není. Minulý týden byl hodně mizerný. Na další už máme něco domluveno, tak snad se to rozběhne. Mezi mé koníčky patří sjezdové lyžování, jízda na kole a rád si také s kamarády zahraji volejbal. Už aby to zase bylo možné, docela dost mi to chybí…