Kliknutím zvětšíteBrněnská rodačka zažila vrchol kariéry až před svými šestadvacátými narozeninami a v současném krasobruslařském světě je tak trochu unikátem.Ve smečce dětských hvězdiček působila jako veteránka, vždyť zlato si na olympiádě vyjela sedmnáctiletá Anna Ščerbakovová.
Zatímco většina jejích bývalých soupeřek už dávno dala svému sportu sbohem, Březinová nevylučuje ani pokus o účast na příští olympiádě v Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026, kdy jí bude třicet.
„Určitě je to pro mě motivace, protože olympijská atmosféra je kouzelná. Je to něco jiného než mistrovství světa, ve výpravě si připadáte jako jedna velká rodina. Krasobruslení mě baví,“ povídá brněnská rodačka ze známého krasobruslařského rodu Březinů, která se na novém zimáku v Kuřimi na Brněnsku chystá na blížící se světový šampionát.
Krasobruslařka Eliška Březinová trénuje na zimním stadionu v Kuřimi.
Na olympiádě se hodně mluvilo o dopingovém případu patnáctileté krasobruslařky Kamily Valijevové, jak jste situaci vnímala vy?
Snažila jsem se to všechno eliminovat. Věděla jsem, o co se jedná a co se řeší, ale nečetla jsem o tom v podstatě žádné články. Snažila jsem se soustředit sama na sebe a neřešila to. Prakticky doteď jsem žádné texty nevyhledávala. Říkám si, že když to není v mých silách nějak změnit nebo s tím něco udělat, nemám s tím nic společného.
Přesto už se kvůli přístupu despotické ruské trenérky Eteri Tutberidzeové, která neúměrně driluje mladé dívky, hovoří o navýšení minimální věkové hranice pro účast na velkých světových akcích. Co na to říkáte?
Je fakt, že v poslední době je těch patnáctiletých holek víc, ale na druhou stranu jich tam pár bývalo vždy. Teď je to tak, že procento patnáctiletých a šestnáctiletých se neustále zvyšuje. V létě má být kongres, tak uvidíme.
Jak se cítíte mezi tak mladými holkami?
Když jsem začínala jezdit mezi dospělými, bylo mi taky patnáct let a mezi staršími jsem si připadala opravdu mladě. Těch pětadvacetiletých krasobruslařek totiž v té době bylo daleko víc, teď se situace obrátila, ale beru to tak, jak to je. Když má někdo nad dvacet let a je v popředí, jde o raritu.
Táta mě začal trénovat ve správné době
Vám to ale vše sedlo právě teď na olympiádě v Pekingu. Jak se na své vystoupení díváte s odstupem?
Velice dobře, podařilo se vytvořit si osobní rekordy a každý by si přál vytvořit si osobák zrovna na olympiádě, jako se to povedlo mně. Je to můj kariérní úspěch. Už to, že jsem se na ni kvalifikovala, byl milník. Když k tomu připočteme, že jsem si tam vytvořila osobní rekordy, je to super.
Byla to vaše první účast na olympijských hrách, jak jste si je užila?
Byli jsme tam skoro měsíc, ale klidně bych tam byla ještě další měsíc. Snažila jsem si užívat, co šlo. Na začátku se objevily pozitivní případy koronaviru, a i proto jsem se nezdržovala v klubovně a vyloženě se soustředila na závod v týmových soutěžích. První týden jsem byla opatrná, ale potom si to začala víc užívat. Byla jsem se podívat na všechny sporty, které se konaly v Pekingu, viděla jsem třeba ženský hokej. Jediné, co jsem nestihla, byli naši curleři, protože jejich zápasy se konaly zrovna v týdnu, kdy jsem si dávala větší pozor. Mrzí mě, že jsem se nedostala do dalších vesnic, protože byly daleko. V autobuse bych musela dohromady strávit tři a půl hodiny, což je moc.
Už jste zpět v realitě, jak vypadaly první dny po návratu z Číny do Brna?
V pondělí jsme přiletěli, úterek byl odpočinkový a od středy už zase trénuju, protože mistrovství světa v Montpellier je za rohem. Zatím ještě ani nebyl pořádně čas setkat se s ostatními, v pátek jsem měla navíc školu.
Loni jste dokončila studium oboru kondiční trenér na Masarykově univerzitě v Brně, nyní studujete učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy. Je to směr, kterým se budete ubírat po kariéře?
Uvidím, mám to trochu otevřené, oba obory mají spojitost s krasobruslením, jdou k sobě dohromady. Uvidíme, jakým směrem se vydám, chci ale nějakým způsobem zůstat u krasobruslení. Každopádně mě studium baví, jinak bych to nedělala. Jsem na kombinovaném studiu, takže mám školu jeden den v týdnu a nijak mě to neovlivňuje v tréninku. Školu jsem přitom začínala proto, abych mohla na univerziádu. Pak mě to studium chytlo a taky jsem poznatky, třeba o správné výživě pro sportovce, využila při kariéře.
Krasobruslařka Eliška Březinová trénuje na zimním stadionu v Kuřimi.
Trénuje vás otec Rudolf Březina. Není to trochu zvláštní, když vás vede tak blízký člověk?
Trénuje mě teprve pět nebo šest let. V dětství mě vedli jiní trenéři. Je to tak lepší, že mě začal trénovat později. Když je totiž člověk dospělý, už je přece jenom jiný a dokáže věci vnímat a přijmout od otce jinak. Takže mě začal trénovat ve správné době.
Byla vaše cesta ke krasobruslení jasná, když byl otec krasobruslař?
Zkoušela jsem i jiné sporty, třeba v sedmi jsem začala se sportovní gymnastikou, v létě dělala i jiné aktivity. Na bruslích jsem poprvé stála v pěti, tedy spíš poťapkávala na ledě. (smích) Pořádně trénovat jsem začala v šesti. Krasobruslení mi bylo ze všeho nejbližší a taky mi zůstalo. Kdyby mě nebavilo, určitě ho nedělám.
Že brácha končí kariéru? Člověk se s tím musí smířit
Elitním českým krasobruslařem se stal také váš o šest let starší bratr Michal, byl pro vás inspirací?
Rozhodně. Bylo motivační sledovat ho, jak získal stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů, jsem ráda, že jsem s ním na mistrovství Evropy a na olympiádě mohla strávit tolik času.
Oženil se ale do Kalifornie, kde má rodinu. Jak zvládáte udržovat kontakt?
Občas si zavoláme nebo napíšeme. Vzhledem k tomu, že je mezi námi devítihodinový časový posun, je to složité. Když vstane, jde na trénink, volno má až ve tři odpoledne jejich času, kdy je u nás půlnoc. Je ale super, že teď spolu trávíme i díky šampionátům a olympiádě víc času.
To se ale taky změní, protože letos ukončí svou bohatou kariéru. Prožíváte to s ním?
Je to takové složité, konec vždy musí přijít a člověk se s tím musí smířit. Zatím to nijak neprožívám, asi si to teprve uvědomím časem, až opravdu přijde ta chvíle jeho konce.
Kvůli koronavirové situaci hovoříte na dálku také se svým dalším trenérem, legendárním československým krasobruslařem Jozefem Sabovčíkem, který žije v USA.
Je to tak, v podstatě doposud spolu probíráme tréninky online přes video, vždy mu hlásím, co se povedlo a nepovedlo, jaká byla procentuální stabilita skoků, na závodech jsme spolu naposledy byli na přelomu září a října, viděli jsme se aspoň tam, ale od té doby jsem se s ním nepotkala. Kvůli koronavirové situaci a těm restrikcím nemohl přijet ani na olympiádu.
Před sebou máte světový šampionát ve francouzském Montpellier, který startuje 21. března. S jakými cíli na něj pojedete?
S podobnými jako na olympiádu, tedy užít si to a mít ze sebe radost.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
