Basketbalová horečka v uplynulém měsíci zasáhla snad všechny sportovní fanoušky v České republice. Nejinak tomu bylo i u basketbalové rodiny Štípků, kde se hře pod bezednými koši stále aktivně věnuje čtyřiadvacetiletý Jan Štípek z Domažlic. Jeden z hlavních tahounů zlaté juniorské éry domažlických basketbalistů ze sezony 2011/2012 pod vedením trenéra Forsta.
Nyní především vystudovaný inženýr, postem rozehrávač A mužstva Jiskry Domažlice a hráč výběru ČVUT Praha. Na vlastní oči můžete chodského ostrostřelce spatřit již dnes od 18 hodin ve Sportovní hale ve Fügnerově ulici, kde Jiskra zahájí sezonu proti pražskému Radotínu. Basketbalem odkojený borec nám před startem ligové soutěže odpověděl na pár otázek.
Honzo, jak se s odstupem času díváte na MS v basketbalu, kde naši zářili? Čekal jste takový výsledek nebo byly výkony našich reprezentantů velkým šokem?
Byl to bezpochyby obrovský úspěch, který velmi pomohl ke zpopularizování českého basketbalu. Věřil jsem v postup ze základní skupiny. Další putování turnajem jsem poté vnímal jako příjemný bonus a užíval si každý zápas na maximum.
Cítíte, že basketbalová horečka stále pokračuje? Kde jste světový šampionát sledoval?
Řekl bych, že z horečky se už stala taková lehce zvýšená teplota. Věřím ovšem, že zájem o sledování ať už domácí nejvyšší soutěže nebo například NBA bude letos díky úspěchu na MS větší. Důležité pro český basketbal je, aby vznikl zájem také u mladých dětí. Možná právě díky tomuto turnaji uvidíme za pár let v televizi novou generaci basketbalistů na MS. Zápasy našeho týmu jsem sledoval nejčastěji bohužel mimo domov na mobilu.
close
info
Zdroj: archiv. J. Štípka
zoom_in
Jak probíhala letní příprava? Jak často se věnujete tréninku?
Po úspěšných státnicích jsem si chtěl léto patřičně užít. Nevydržím ovšem moc dlouho bez pohybu. Trávil jsem tak léto relativně sportovně, jezdil na kole, běhal, vyrazil jsem s přítelkyní na turistickou dovolenou do Alp. Po Chodských slavnostech se začalo s týmovými tréninky v hale.
Kam cílíte v letošní sezoně? Je po loňské účasti v semifinále hratelný postup do finále II. ligy?
Nastupuji v druhé lize za Domažlice od svých 16 let a pokaždé hrajeme v horní části tabulky. Pevně věřím, že i letos budeme bojovat o přední příčky. Především ale doufám, že budeme hrát rychlý a bojovný basketbal, který se bude líbit divákům.
Pokračujete po úspěšném inženýrském studiu v dalších studijních aktivitách? Jak časově náročný obor Vašich studií to byl?
Pokračuji na ČVUT s doktorským studiem a zároveň od září pracuji na částečný úvazek. Již v průběhu bakalářského studia jsem začal přes týden trénovat a hrát s místním týmem hrajícím nejvyšší pražskou soutěž (přibližně úroveň druhé ligy). Jedná se o tým složený ze studentů a absolventů ČVUT. Je zde výborná parta a se spoustou kluků spolu poté zároveň reprezentujeme školu na akademických mistrovstvích či jiných zahraničních akcích. Časově nebylo vždy jednoduché vše skloubit – páteční tréninky v Domažlicích a následné víkendové zápasy. Ale vždy se to nějak zvládlo.
Pobýváte v Praze, tz. že se na společné tréninky nedostanete? Připravujete se individuálně?
Bohužel stíhám pouze páteční společný trénink. Celkově máme v Domažlicích problém, protože hodně z nás pracuje nebo studuje jinde. V pátek se naštěstí zatím scházíme v relativně slušném počtu. Já osobně trénuji přes týden v Prazes týmem, ve kterém jsem na hostování.
Sejdete se někdy s partou s kterou jste vyrůstal na Chodsku? Na nějaký „sranda“ basketbal nebo společné kulturní akce?
Snažíme se stále udržovat kontakt, ať už s partou z gymnázia nebo tou basketbalovou, ale bohužel máme na společné aktivity stále méně času. Jsem vždy rád, když si na sebe uděláme čas. S kluky jsme spolu vyrůstali a těší mě, když si na sebe uděláme čas na nějaký basketbal nebo posezení u piva.
Kolik borců ze skupiny, kterou vedl trenér Forst, se ještě aktivně věnuje basketbalu? Komu se daří nejvíce a s kým jste nejvíc v kontaktu?
Nerad bych se pletl, ale kromě Honzy Koziny se již nikdo basketbalu aktivně nevěnuje. Martin Krůta a Václav Královec mají bohužel problémy s koleny, Matěj Klukan se věnuje úspěšně skoku vysokému a Filip Kupilík zůstal věrný pouze volejbalu, což zřejmě vzhledem k nedávnému titulu byl krok správným směrem. Nejvíce se samozřejmě daří „Kozičovi“, který je kapitánem Brna v nejvyšší české soutěži. Kontakt udržuji hlavně s Martinem Krůtou a Tomášem Primusem, kteří rovněž s Honzou Anderlem rádi v létě zavítají na nějaký sranda zápas.
Co považujete za dosavadní největší úspěch kariéry?
Zřejmě nominaci do reprezentace, kdy jsem absolvoval turnaj a přípravné kempy před ME U16, na kterém kluci poté vybojovali stříbro. Bohužel účast ve finálovém výběru mě minula, ale i tak to byl zřejmě největší individuální úspěch.
Máte v basketbalu ještě nějaké velké cíle nebo jste ho postavil již na druhou kolej?
Basketbal jsem již dávno postavil na druhou kolej a hraji ho pouze pro zábavu. I tak ve mně ovšem zůstala soutěživost a myslím, že je to na mém chování na hřišti vidět (smích).
Kde panuje nejlepší atmosféra či zázemí se kterým jste se doposud setkal?
Je pravda, že atmosféra v Domažlicích je vždy výborná. Těším se na začátek soutěže a plné tribuny, které nás ženou kupředu. Moc rád jsem se také zúčastňoval školních akcí v posledních letech. Díky tomu, že se zde střetávají akademičtí sportovci z různých sportovních odvětví, je zde specifická a nezapomenutelná atmosféra, která člověka vybičuje k top výkonu.
Vidíte se v budoucnu jako trenér, funkcionář či jiný aktivní pracovník v basketbalové sféře?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Táta trénuje basketbal již od svých mladých let, takže geny bych k tomu měl a mohl se od něj hodně naučit. Pokud by mě trénování bavilo, určitě bych do toho šel. Prozatím se cítím především jako aktivní hráč.
