"Měla jsem obrovskou radost a hrozně ze mě všechno spadlo, když se nominace uzavřela. Trochu jsem doufala, že by Paříž mohla vyjít, s trenérem jsme na ni cílili," řekla Petra Sičaková, jejíž maximem je hod 62,12 metru z letošního dubna.

Jak se těšíte na Hry v Paříži?
Pokud by mi někdo řekl před pěti lety, že se dostanu na olympiádu, myslela bych si, že si ze mě střílí. Je neskutečné, že se mně něco takového povedlo a navíc takhle brzo. Hrozně se těším na závod i na atmosféru, lidi a fanoušky. Bude to velká zkušenost.

Využijete zkušenosti z mistrovství Evropy, kde jste skončila v kvalifikaci dvanáctá?
Doufám, že ano. Mistrovství Evropy byla moje první velká akce mezi dospělými, byla jsem hrozně nervózní. Okolo byl hluk, což na jiných i juniorských akcích nebylo a v Římě jsem na to nebyla připravená. Věřím, že v Paříži to bude lepší. Snažím se na tom pracovat.

S jakým cílem odletíte do Francie?
Budu dělat všechno pro to, abych se dostala z kvalifikace do finále. Laťka bude hodně vysoko, ale budu mít tři pokusy na postup do finále.

V dubnu jste si vylepšila osobní rekord na 62,12 metru, ale na čtyřech posledních závodech se vám nepodařilo přehodit 60 metrů. Proč?
Po Zlaté třetře jsem byla úplně rozebraná fyzicky. Memoriál Josefa Odložila a mítink na Kladně jsme brali jako tréninkové závody. Na mistrovství republiky se mi nepovedlo se srovnat a ani mi moc nevyhovovalo velké teplo. Určitě jsem chtěla hodit dál než 57 metrů (Sičaková skončila třetí, pozn. aut.). Na olympiádě asi bude také velké teplo, takže si začínám zvykat. A o čtvrtém závodě, mistrovství Evropy, jsme se už bavili.

Věříte, že na olympiádě opět přehodíte hranici 60 metrů?
Ano. A udělám pro to všechno.

Jaký bude váš program do startu olympiády?
Momentálně jsme na soustředění ve Slovinsku na devět dní. S trenérem ještě ladíme nějaké závody, ale měla bych být na mezistátním utkání do 23 let, které bude 20. července. Před ním bychom chtěli ještě jeden závod, jinak budeme trénovat a ladit techniku.

Jaký podíl na vašich úspěších má trenér David Sekerák?
Ten největší. Myslím si, že u jakéhokoliv jiného trenéra bych se tak brzy na olympiádu nedostala. A jestli vůbec bych se na ni někdy dostala. Trenér je skvělý, myslí na všechno, je velký perfekcionista, takže je na nás i hodně přísný, ale mi to potřebujeme. Neskonale si vážím jeho práce a úsilí. Jsem moc vděčná, že pod takovým skvělým trenérem a člověkem mám možnost trénovat. Díky němu mám možnost trénovat s Harukou Kitaguči (Japonka, mistryně světa, pozn. aut.), která mě také hodně vytáhla, protože díky ní máme úžasné podmínky.

Motivují vás úspěchy Haruky zlepšovat se?
Ano. Haruka má velkou roli. Myslím si, že kdybych házela na tréninku s někým, kdo hodí o deset metrů méně než já, tak bych byla spokojená třeba s padesáti metry. Haruka je přede mnou, takže mně tato pozice vyhovuje. Musím ji dotahovat a pomáhá mi se zlepšovat.