O nominaci do Paříže jste se do poslední chvíle strachovala, prošla jste jako jedna z posledních v rankingu. Jaké jsou teď vaše pocity, když už máte tu jistotu, že budete na olympiádě startovat?
Jsem připravená, užívám si každý trénink. Před odletem do Paříže jsme do toho šlápli. Takže bych i řekla, že jsem oživila svoji formu. Jsem moc zvědavá, jak vyladíme a co z toho ještě vykřešeme.

Říkala jste, že jste si tréninky užívala, ale zároveň ostrá příprava musela bolet, ne?
Ty poslední dny přípravy bych nazvala komfortní tréninkovou zónou, Když člověk pořád cestuje na mítinky, tak je to hezké v tom smyslu toho závodění. Ale tolik se toho nenatrénuje a mě ve své podstatě ta dřina baví.

Tak nám ji trochu popište?
Zpočátku jsme s koučem lehce přidali na objemu, protože předtím nemohl být trénink tak tvrdý kvůli startu na mistrovství světa štafet. Pak jsme zařadili hodně rychlostní vytrvalosti, rychlosti a speciálních temp. To jsou také ty největší chuťovky, které jinak děláme většinou během předsezonního soustředění někde v zahraničí, v teple.

Jaké byly vaše pocity, když jste získala jistotu, že účast na olympiádě v Paříži klapne?
Já už jsem se někde nechala slyšet, že to bylo srovnatelné s čekáním na výsledky magisterských zkoušek. (úsměv) Bylo to napětí, byla jsem nervózní, pořád to ze mě nemohlo spadnout, protože jsem dlouho neměla jistotu. Čekala jsem na výsledky posledních závodů, které mohly zamíchat pořadím, pak zase na redukci žebříčku. Věřila jsem, že tam zůstanu, vypadalo to nadějně, ale než přišla oficiální zpráva byly to nervy.

No a pak?
Bylo to krásný. I ty nervy a všechno s tím spojené. Emoce, které člověk prožíval. Teď jsem součástí něčeho velkého a určitě na to budu vzpomínat s husí kůží i za pár let.

Oslavila jste nějak olympijskou nominaci třeba s trenérem Janem Hanzlem?
Ne, ne. Oslavy jsme zatím nechali být, protože jsem věděla, že budu muset začít co nejdřív makat a zabojovat ještě trošku sama se sebou, abych naladila tělo na pořádný výkon. Takže oslavy si nechávám až na čas po olympiádě.

V kariéře už jste si vyzkoušela atmosféru mistrovství světa i Evropy a dalších velkých akcí. Ale olympiáda je úplně nejvýš, je to i pro vás splněný sen ve vaší atletické kariéry, která začala až v pozdním věku?
Úplně bez debat ano. Je spousta jiných atletů, kteří jsou výkonnostně nebo byli velmi dobří, ale neměli to štěstí a na olympiádu se nedostali. Takže si toho nesmírně vážím. Jsem opravdu strašně ráda, že všechno vyšlo, sedlo si to ve správný čas. Je to úplně ten nejvyšší stupínek, čeho jsem mohla dosáhnout.

Jaké budou cíle pro olympiádu, podle rankingu nepatříte mezi favoritky na postup do další fáze. S čím jste do Paříže zamířila?
Tohle je pro mě možná i ta lepší varianta, protože na mě není kladen žádný tlak ani velké očekávání. Já ze svojí pozice můžu jenom překvapit a moc se těším na to, co předvedu, protože koncept olympijských her nabízí i meziběhy. Kdo nepostoupí přímo do semifinále, má šanci ještě zabojovat v opravném běhu. Takže jsem ráda, že si kdyžtak zaběhnout ještě jeden běh a zkusím vylepšit čas. (úsměv)

Postup do semifinále by byl asi obrovský úspěch, že?
Určitě, ale pro mě je úspěch už jenom to, že jedu na olympijské hry. A kdyby se povedl postup do semifinále, tak to bude úplně úlet.

Dá se říct, na co se nejvíc těšíte? Je to samotný start, až se postavíte do bloků?
Asi jo, ale těším, že budu v kolektivu lidí, protože něco podobného jsem zažila na Evropských hrách a moc se mi ta atmosféra líbila. Není to jenom o atletice, ale člověk má šanci poznat tam i jiné sportovce, nové lidi.

Co kromě atletiky byste si nechtěla nechat na olympijských hrách ujít?
Já bych nejradši navštívila úplně všechno. Od gymnastiky, přes plavání, kanoistiky a klidně i silové sporty, judo nebo něco podobného. Ale nevím, jak to půjde časově zvládnout. Takže to bude spíš podle momentální situace, co zrovna v tu chvíli tam bude a kam se dostanu.